[32r]číslo strany rukopisuže by kuoň nebyl tak z stáří, obstavující kuoň ztratí. Opět ktož kuoň obdrží, uzdy ani podkov neobdrží vedlé práva.
O stavování koňském a o svědciech a o přísaze o kuoň
Kuoň obstavený maje obdržeti, přiseže sám třetí na koni, a bude li strana odporná jej chtieti přemoci, přiseže na kříži se dvudcati svědky k sobě přijatými. A jestliže první nebo jistec s svými svědky křivě by přisáhali a jestliže opět potřetie odporná strana těch jedenmezcietma chtěli by přepřieti, za každého postaví sedm, to jich bude pět šilink bez tří, kteříž též přísahu učinie na kříži, že prvních jedenmezcietma křivě sú přisáhali. A dalšie odpověd svědkóv nepocházé, avšak osvědčení vždycky má býti předloženo odporu, jakož se v předešlém orteli zavierá.
O stavení koně puojčeného
V té příhodě jest usúzeno, puojčí li Petr Pavlovi koně a kúpil by týž kuoň Ondřej od Pavla, vedlé práva Petr nebude jej moci u Ondřeje ostaviti, ale zpósobem práva má Pavla, jemuž jest jeho prvé puojčil, má obvinniti (nařknúti). Ale jiné by bylo, ač by snad Pavel ukradl kuoň Petrovi.
O stavení koně kradeného
Žalobník obstaviv kuoň žaloval jest před rychtářem, že týž kuoň noční čas jemu ukradený chtěl by vedlé spravedlnosti obdržeti. Ale obžalovaný odpověděl, že jest ten kuoň čas denní kúpil a k tomu chce prodavače svého vystaviti. A když jest toho v čas uložený neučinil, ale toliko sám osobně se jest postavil, otázáno jest od rychtáře, poněvadž z krádeže se neočistil ani prodavače téhož koně nepostavil, kterakú by jemu vinen byl pokutú, o tom takto jest zuostáno: poněvadž žalobce neprožaloval jest, že by jemu ten obžalovaný kuoň ukradl a že by jej z krádeže chtěl přemoci, ale toliko řekl, že by kuoň ukradený jemu chtěl obdržeti, dostatečno jest kuoň ztratie, ač však jest člověk dobré pověsti a prvé se počestně zachoval, aby čest svú prostú přísahú obránil, a když to učiní, od rychtářovy nesnáze bude zproštěn. A nebo aspoň za přísahu 72 malých haléřuov
