Svědomie listovnie a hamfeštnie má svědkóm předloženo býti, nebo to, což písmo zavierá, pevné zuostává, ale což v paměti lidské jest, zapomanuto bývá.
Opět písmo listovnie nebývá změněno, ale svědkové druhdy dary a jinými obyčeji se porušují.
Opět svědkové umierají, ale hamfeštové sú věční, opět svědkové nebývají přijati, leč by živi byli, ale v listech svědkové napsaní, buďte živi nebo mrtvi, vždy jich svědectvie jest sstálé a má přijato býti vedlé práva.
O hamfeštech královských daných milostivě
Hamfeštové milostivě daní sú práva súženého, aniž jimi muož duovod býti duovodem nápodobným k jiným v hamfeště nepopsaným, ale jinéť jest o právu všem obecniem, nebo tu z jedné pře neb výnosu jedna příhoda s druhú nápodobnú se srovnávajíc vybrána bývá.
O hamfeštu na starém pargameně psaném
Jestliže kto v súdu ukáže hamfešt, jehožto list jest starý a písmo zdá se nové neb na němž by znamenitě opravovánie, dvojí ruka byla nalezena, o takovém hamfeštu přísežní rozličnými otázkami, odkud by předřečená podezřenie přišla, opatrně se rozmyslé a vyhledají, má li jemu věřeno býti.
Opět jestliže by v hamfeštiech jedna litera nebo sylaba v některém slově byla opuštěna a titl nebyl položen aneb málo co takového opuštěnie, proto nenie hamfešt falešný.
Opět ač nenie bezpečné hamfeštóv psáti na papieře, avšak byl li by napsaný a žádné poškvrny v sobě neměli, dostatečněť duovodí, což svědčí.
O hamfeštu nevráceném pro dluhy
Když žalobník túžil bieše na obžalovaného, že listu udělaného na dluhy, kteréž jemu bieše zaplatil, odepřel jest jemu navrátiti, a obžalovaný přiznav se k záplatě dluhuov, odpovie, že syn žalobníkóv v některé zvláštnie dluhy u něho vdlužil se jest, pro jichžto nezaplacenie nechtieše jemu listu vrátiti, posúzeno jest konečně, že jediné leč dluhové synovi jmenovitě v listu byli by jmenováni, obžalovaný má jej navrátiti žalobníku plným právem.
