[239]číslo strany rukopisumají, tak naspěch rozuměti a se naučiti možné není – aby snad jsouce v nějakých povinnostech potřebováni, tudy nětco neobyčejného a škodného do této země proti dobrým starobylým pořádkům nevtrušovali. Tak i proto, aby starožitní Čechové, jakožto praví, vlastní a přirození vlasti této naší milé synové, před týmiž vnově do země přijatými cizozemci jako nějakými pastorky jejími většího fedruňku a odměny za věrné a platné služby králům českým a království tomuto činěné užiti mohli. Ano i jiní, vidouce při dětech odměnu zasloužilosti otcův a nadějíc se téhož i při synech svých, tudy jako ponuknuti byli, tím ochotnějí v potřebách obecních se potřebovati dáti a žádné práce a snažnosti k vzdělání obecného dobrého sobě nelenovali.

Nicméně jak při sněmích, též při soudech vyšších na Hradě pražském, tak ve všech městech, městečkách J. M. C. jakžto krále českého a Jejímilosti císařové jakožto králové české, též panských, rytířských, městských a duchovních, při právích nemá jinák mluveno, pře vedený, slyšány, příčiny přijímány a souzený býti, než to vše jazykem českým. Tolikéž v těch farách, kostelích aneb školách, v kterých jest hned před lety desíti slovo Boží jazykem českým kázáno bývalo a dítky témuž jazyku českému se [240]číslo strany rukopisuvyučovaly, aby to nyní ještě i budoucně v tom předešlém dobrém spůsobu zůstávalo, a jiní cizího jazyku správcové školní, kněží a kazatelové, kteříž by česky neuměli a nekázali, tam uvozováni a dosazováni nebyli. Vnově však vystavené kostely a školy v to nepotahujíc.

A jestliže by kde od těch nahořejmenovaných desíti let tak vnově na takové fary neb školy Němci dosazení byli a cizím jazykem kázali, tehdy aby takoví všichni do nejprv příštího svatého Jiří odtád vybyti a na místě takových kněží, kde pod jednou, tu od pana arcibiskupa, a kde pod obojí, tu od pana administratora a konsistoře pražské, i také správcové školní Čechové dosazení byli. Pakli by se toho od kterýchkoliv kolátorův do toho času nestalo, tehdy aby jeden každý z ních pokuty patnácte set kop grošův českých propadl, na ten spůsob: jeden díl tomu, kterýž by to vyhledal, druhý k zemi a třetí do špitála. Z kterýchžto patnácti set kop grošův českých ten, kdož by to vyhledal, do soudu komorního Království českého vznésti má. A týž soud komorní žádných hojemství straně pohnané dávati nemá, nýbrž má ihned, jakž by na ten půhon přišlo, strany vyslyšeti a spravedlivou vejpovědí poděliti. Též mezi stranami škody vyzdvihovaný býti nemají.