[237]číslo strany rukopisupřipomenutému předkův naších jistému nařízení) se mluví a pře vedou. Též na nejedněch kolaturách stavův království tohoto, k kterýmž však lidé poddaní osadní, větším dílem mímo jazyk český žádného jiného neumějíci, náležejí, kněží cizozemci jazyka českého neužívající se dosazují a chovají. Ješto, tomu na odpor, se neslyší, aby Čechové odsud z země jinam se táhnouti osazovati, kdekoliv u cizích národův podobného pohodlí aneb jakého takového fedruňku užiti a kde v které cizí zemi jazykem českým, buď při právích a před soudy mluviti, aneb v kostelích slovo Boží kázati měli. Odkudž zřejmé jest, že Čechův ubývati a cizozemcův do Království českého zhusta přibývati musí.

A protož na tom J. M. C. s stavy jednomyslně se snésti ráčil:

Předně, aby všickni ti, kteříž z cizích zemí[1]zemí: Zemi posavád do království tohoto buďto za obyvatele do země, anebo do měst za měšťany přijati jsou, děti své ihned z mladosti jazyku českému povinni byli učiti dáti, tak, aby jsouce zde rodilí a zrostlí, toho, že Čechové jsou (poněvadž jeden národ od druhého ničím tam jako jazykem rozeznán býti nemůže) skutkem dokazovali.

A aby děti cizozemcův také vnově posavád do země přijatých větší příčinu k učení jazyku české[238]číslo strany rukopisumu měli, protož aby děti obojího pohlaví, vyšších i nižších stavův, kteříž by jazykem českým dobře mluviti uměli, pro smrti rodičův svých napřed před jinými v statcích pozemských dvojnásobně dědili, a tak jim radějí statky pozemské zůstávaly[2]zůstávaly: zuſtawali; jiní pak, a kteří by česky neuměli, tehdy ti a takoví aby na penězích nebo jináč díly své přijíti a na tom přestati povinni byli.

Na potomní však a budoucí časy od zavření tohoto generálního sněmu aby žádný cizozemec, kterýž by jazyku českého neuměl a potřeby své v témž jazyku srozumitedlně přednesti nemohl, do země za obyvatele ani do měst za měštěnína žádným spůsobem přijímán nebyl; nýbrž aby každý ten, kdož by toho, aby to království tohoto přijat byl, žádati chtěl, nejprvé se jazyku českému naučiti povinen byl. A když by se naučil, tu teprv aby mu se toho dostati mohlo, a prvé nic. Však s touto při tom znamenitou vejminkou, aby žádný takový vnově do země přijatý cizozemec ani děti jeho do třetího kolene na žádné ouřady, buď zemské, neb městské, i jiné, ani také do žádných soudův dosazování nebyli. A to jak proto, že cizozemcům tak rychle všech zvyklostí[3]zvyklostí: zwykloſti a obyčejův zemí svých, v nichž zrození jsou, odvyknouti, a právům království tohoto, podlé níchž samých obyvatelé země české souzení býti