nesmierných zřiedivše a zpósobivše na tom sněmu, jakožto do dnešnieho dne mezi nimi trvají, i rozešli sú sě všichni každý na miesta svá.

I stalo sě jest pak po dlúhém času, když Pán Ježíš po svém vzkřiešení jakožto vítěz slavný, velikú mocí jsa obklíčen, vojskem archanjelóv, anjelóv, sstúpil jest do pekel a jich zástupy svým duostojným vojskem jakožto korunú obklíčil v své božské moci, tehdy Pán Ježíš ochotnú řečí napomenul jest ďábly a řka: „Pozdvihněte vrata vaše, kniežata pekelná, a buďte pozdvižena vrata věčná, ať vejde král slávy.“ K tomu hlasu kniežata pekelná lekše sě odpověděchu a řkúce: „Kto jest ten král slávy?“ Odpověděl král a řka: „Pán silný a mocný v boji.“ Tehdy kniežata pekelná shlukše sě počechu zpytati, kto jest ten král slávy, silný a mocný, a velice sě diviechu, neb mrtvý takový nestupoval jest do pekel s tak velikú mocí a silú, i kázachu vrata utvrditi pilnějie než prvé. To uzřev Pán Ježíš, vece druhé těm kniežatóm: „Zdvihněte vrata vaše, kniežata, a vejdeť král slávy.“ Tehdy kniežata pekelná, nechtiece otevřieti vrát, ale pevně je utvrzujíc vecechu: „Kto jest ten král silný?“ A vida Pán Ježíš, že nechtie otevřieti, jakožto mocný bojovník silně přistúpiv i ztroskota jich mosazné brány a železné závory, i vjide do pekla, a kteréž sezna své vězně, mocně a radostně vyvedl jest a Šatanáše, zlých činóv pachatele, u věčné smrti u vazbě jest posadil.

A sšedše sě ďáblé v hromadu a spatřivše, co jest tu spáchal Pán Ježíš, nenalezše svých vězňóv a uzřevše své knieže v ukrutné vazbě, jakožto lvové řevúce, žalostivě plakáchu, a nevědúce, co učiniti tomu, všicku zběř pekelnú svolavše, plačtivě kvieléchu. I vstav Solfernus, vece ďáblóm: „To mi na mysl přišlo, že když pán náš Luciper, Astarot, Lunarius, Tartareus a já a někteří starší byli sme u najprvnějšieho vězně, kterýž se sem byl dostal, jakožto Adam, mluvili sme s ním o rozlišné věci i zvláště o zprotivení Boha velikého. Tu nemohše jeho na to navésti nikoli, ani dobrú řečí ani múk trápením, i slyšeli sme od něho a tomu jsme neporozuměli,