an praví, že bude moc mocí odolána a přemožena a že jest on jeden z čekajících vysvobozenie s doufáním. I nesrozuměli sme jeho řeči, neb velmi chytře s námi mluvil jest. Ale již se teď shledává, že se tak stalo nám, jakž jest předpověděl ten Adam.“
Tehdy vystúpiv ďábel jeden z rady, múdrý a prchlivý, i poče mluviti a řka: „Pane Solferne, pomníš li, když sme byli spolu v radě s pánem naším i s jinými staršími, tuť sem já vám radil, abychom nechajíce všech tadinkóv i sebrali se tiem silnějie a sberúce sě i vybili to miesto rozkošné, jenž slóve ráj, a dřievie to rozkošné zkazili a zdi rajské a brány sem poberúce i ohradili sě v našem pekle zde dobře, i nezdála sě řeč má vám příjemná. I již teď sami vidíte, co jest nám z toho dobrého vyšlo, jedno, že sme všeho odsúzeni, co jsme v nebeském království měli, druhé, že jsme slovutných vězňóv zbaveni, ješto k takým snad nikdy nepřijdem, třetie a najhoršie, pán náš tak jest v ukrutné vězenie vsazen. Zajisté, pane Solferne i vy milí páni, poněvadž sě jest to nestalo, slušieť nám na něco pomysliti, kudy bychom pána našeho zprostili, a toho hleděti, zdali bychom takých anebo jiných vězňóv zase dobyli, chytrosti v tom neopúštiece. A bude liť sě vám zdáti má řeč nic, nebuď, ale ač se jest co nestalo, staň sě ještě. Neboť slyším, že ten Ježíš, kterýžť jest nám zde kvalt učinil, že by s těmi se všemi našimi vězni upřiemo bral sě do miesta ráje rozkošného, i sberúce sě tiem silnějí a obešlíc i na zemi, ktož by nám toho chtěli pomáhati, a vkladúce děla, pušky, praky na vozy, potáhnem tam spieše, dokudž by sobě špíže nepřipravili, a nebudem li moci děly dobyti, ale hladem je vyležíme. Toť jest úmysl mój krátký, pak co sě vám zdá najlepšieho, to učiňme.“
I povstav Astarot hajtman, vece: „Přieteli, rada a úmysl tvój nám se dobře líbí, kdyby to mohlo býti, aby to k konci mohlo přivedeno býti. Ale vieš dobře a tak jest, že Pán Buoh veliký jest, daleko mocnější nežli my, a jestliže bychom již tam tak táhli mocí naší, snad by sě také sbera [s]text doplněný editorem svými i táhl také na nás. A chtiece snad ráje dobyti i těch vězňóv, snad bychom i o peklo přišli, tuž bychom tepruv sebú dokonali, nevědúc kam domóv. Ano tak dosti činiti, vobě ruce vezmúce i nechajíce těch válek, slušieť nám na něco na jiného pomysliti, což bychom měli počéti,
