„Velebností a všelikú skrytú světlostí, pane náš Lucipeře, obdařený i vy všichni vuokol stojící, račte vědúce znamenati, že poněvadž věc taká a tak pilná jest, o kterúžto pán náš dosti rozumně zmienku učinil jest a kterážto také nemiluje prodlúženie nižádného, i také a takové věci, slušie nám z sebe vybrati člověka rozumného k tomu hodného, aby tu věc počna, uměl [k]text doplněný editorem konci a k miestu přivésti štastnému. I líbí sě pánu mému i všem tuto voleným a k radě přidaným, aby Lunarius konečně byl vydán a vyslán na svět a tu búřku mezi bratří zjednaje i dokonal mord mezi nimi, skrze kterúžto nám jistě sem přibude ta duše zabitá a moci našie nám nikoli neujde, poněvadž v knihách života stojí psáno: Milujte sě ve spolek a lásku jeden k druhému mějte. I již sě tuto láska zruší, když bratr od bratra zabit bude, nebť z milosti a z lásky nikoli jeden druhého zabiti nemóže. Protož ty, pane poctivý Lunaři, rač tu na se práci přijieti, poněvadž obec toho všecka žádá a za to prosí. Neb věc slušná jest nám sobě pomáhati vespolek k roztržení vuole našie proti takovým, jenž vóli boží žádají plniti. I nebraniž se tomu ani toho odmlúvaj, ale přivol k tomu s ochotností, odpieranie všeliké opustě pro dobré naše obce ďábelské. To také, šlechetný pane, věda, že budeš přiveden bezpečně až rovně k osobě toho jistého Kaina a Abele a budeš moci vnitřním vnuknutím navoditi jeho, k čemuž se tvé vuoli líbiti bude. Také pomni na to, že s’ měl o to tesknost, když had, pomocník náš, v také zlořečenstvie od Boha upadl jest pro malú jistě vinu, i přičiniž se k tomu, abychom sě pomstili i takého přietele našeho.“

Tehdy svolil jest Lunarius i počal jest mluviti a řka: „Toto račte věděti: jáť již učiním podlé žádosti vašie a chci sě s pilností přičiniti, zda bych v tom mohl vuoli vaši naplniti. Ale viete to, že mezi námi jsú mnozí divných úmyslóv, i jestliže by mi se nezdařilo v čem vedlé vuole vašie čehož přivésti k konci počatému a já navrátě se zase, měl bych proto od jiných pomlúván býti, jistě nepřepustil bych na se hrdě mluviti nižádnému. A tak snad chtiece jednotu uvésti mezi sebú, strach, bychom búřenie neučinili některakého, i račtež to opatřiti, aby mi slíbili, zdař mi sě nebo nezdař a zjednaj, jakž zjednaj, ať mi v tom vuole jest dána ode všech.