A když listové dokonáni biechu a před Hospodina přineseni, kázachu je čísti přede všemi, aby ovšem v paměti bylo, které a kteraké potvrzenie práv ďábelských od Hospodina a dvoru nebeského stalo se jest. A když listy přečitechu, líbieše se dobře všem to zapsánie. A všechny mocnosti, archanjelé, anjelé, počechu chváliti a velebiti a ctíti Pána Boha u veselí velmi velikém a to veselé a ta chvála trváše chvíli velikú a dobrú. Proto událo li by sě kterému anjelu býti kde, aby ten čas vždy přijda i chválil a velebil Hospodina a modlil se jemu vedlé obce nebeské. A v tom rozkázal Buoh Rafaelovi, aby ty listy dal Marchelindovi ďáblu, kterýž stáše před branami nebeskými. A šed Rafael, kancléř boží, rychlostí velikú, i da listy Marchelindeovi a řka: „Všemohúcnost Pána mého rozkázal mi k tobě jíti, a jakož žádost ďábelská stala jest o potvrzenie práv svých, teď Svatost Jeho – ne pro vaši žádost, ale pro svú velikú dobrotu – vám práva a řádu u pekle dopustiti jest ráčil, aby všudy v své moci poznán byl jakožto Pán mocný, věčný a všemohúcí. Protož ty pak pánóm svým pověz, ďáblóm, ať sě držie těch zápisóv a z nich ať sě nevytrhají, a ačť sě chtie hněvu těžkého uvarovati věčného práva Pána.“ A řekl to Rafael, poda jemu dvú listú s majestáty velmi krásnými a sám odšel jest do nebes a ďábel sě jest k jiným čertóm bral do pekla věčného.

A když ty věci dály sú sě, že tento ďábel do pekla navrátil sě jest s radostí ovšem nemalú a zpievanie a chvála Bohu v nebi vždy trvajíc rozmáháše se, nebo toho zpievanie čas dlúhý nepřestali sú všichni anjelé boží, a tito listové od Marchelindea přinesení čteni sú přede všemi, ale ne všem líbieše se to potvrzenie, ale však ovšem přijechu ty listy a kázachu jě pilně schovati ku pokladuom do Miserarumcizojazyčný text, a to poručichu Tartareovi, doktoru a kancléři najvyššiemu. A když všichni mluvenie přestali sú, tehdy vstav Lunarius, i nechtě nechati svých řečí, ale vece: „Ó mužie, bratřie, jak vašě síla proměnila sě jest v mdlobu, hubenstvie nesmělého, i dánie se haněti svým nepřátelóm. Netoliko ústně, ale i v majestátech našich nás zlé nazývají. Aleť pravú chytrostí jdú s námi vuokol. Však nám to potvrzenie málo platno bude, neb těch majestátóv nebudem směti okazovati, poněvadž v nich učí dobře a spravedlivě živu býti, a ne vedlé vóle našie, ale vedlé vuole božské. Což pak máme nepřátely