[64v]číslo strany rukopisužádal. Amen.
Svatého Blažeje
Svatý Blažej biskup byl jest za tohoto ciesaře, jemužto řiekali Dioklecianus a byl jest veliký nepřietel křesťanské viery. Proněžto svatý Blažej vida velikú nemilost od ciesaře na křesťany, ote všeho na púšť šel a tu snažně bohu slúže bydlil. Pro jehožto velikú svatost božím divem ptáci jemu pokrm nosiechu a zvieřata nic se nebojiec k němu pitomě přichodiechu, a od něho neodešla, jeliž na ně ruce polože, jim své požehnánie dal, tuž tepruv pryč jdiechu. Pakli se které zvieře roznemohlo, jakž brzo k němu přišlo, tak inhed uzdraveno bylo. A když jeden čas té vlasti súdce své lidi na lov vypravil a oni vyjevše, nic ulovivše, stýskali sú sobě, avšak náhodú v tu púšť, v niežto svatý Blažej přebýváše, všedše, veliké množstvie zvieřat před svatým Blažejem nalezli, jichžto nikterakž uloviti nemohli sú. Tomu se podivivše, svému starostovi věděti dali. Jenžto inhed viece rytieřóv poslav, svatého Blažeje s jinými křesťany před se přivésti káza. A té noci se jemu hospodin třikrát zjevil a řka: Vstaň, muój Blažeji, ofěruj mi obět! A zatiem inhed poslové od pohanského starosty přišedše, k jeho jeskyni, tu kdež bydléše, jemu vecechu: Vyndi ven, poď před starostu! Jimžto svatý Blažej odpovědě a řka: Vítajte, milí synové. Již vizi, že jest mne bóh nezapomanul. A to řek s nimi před starostu šel a na té cestě mnoho divóv učinil.
V tu hodinu jednomu mládenci, jenž jediný syn svéj mateře bieše, kost rybie v hrdle uvázla. Proněžto matka jeho vstavši, šla k svatému Blažeji, jeho milosti prosiec, aby ráčil jejieho syna té
