všic[311r]číslo strany rukopisukni svrchovaní, ješto sú se všech svých hřiechóv pokáli a v dobrém stavu silně stoje beze všeho očistce do nebes vendú. Čtvrté slušie věděti, že ty duše, ješto v očistci sú, jakž praví svatý Augustin: Trojím činem vidie, co se za ně od koho na světě dobrého děje. Najprvé některým dušiem pro některé zaslúženie bóh zjevuje. Druhé anděly, ješto zde na světě vždycky při nás sú a naše skutky vidie u brzké hodiny, když chtie, jim zjeviti mohú. Třetí ty duše, ješto z tohoto světa do očistce jdú, to vše, což se dobrého za ně na světě děje, druhým dušiem zjeviti mohú. Páte a poslednie slušie věděti, že všecky duše, což jich jest, na onom světě spolu se znají. Najprvé ti, ješto v pekle sú, na svú větší žalost jedna druhú zná, ale v nebeském království spolu se znají všickni příbuzní i nepříbuzní s velikým utěšením. Neb jakžto praví svaté Písmo, že v nebesiech ižádného nedostatku nenie. Proněžto všem těm dušiem, ješto do nebes dojdú, na věky blaze bude, nebo v té slavné známosti boha vidúc, spolu se a se všemi radujíc, všeho zlého zbaveni jsúc, ve všem dobrém v bohu se kochajíc věky věkóm. Amen.
Svatých čtyř korunovaných
Světí čtyřie boží mučedlníci, ješto Korunovaní slovú, neb jich jména mnoho časóv po jich skončení jsú byla nevěděna, proto sú pod jedniem jménem Korunovaní nazváni, ale potom jich svatá jména po mnohých časiech zjevena sú, jednomu řiekali Severus, druhému Křištofor, třetiemu Severinus, čtvrtému Viktorin. A byli mistři rozličných obrazóv rytie, proněžto když ciesařovi Diokleciánovi jednoho obraza pohanské modly rýti nechtěli, ani se modlám modliti, kázal je ciesař uzlovatými biči bičovati a potom volověné truhly, živi jsúc vloženi,
