[174v]číslo strany rukopisuse vždy každý, i dobrý sa, vzhrožuje se, dokad nebeské jistoty nedojde. A když skončenie svatého Arnulfa biskup mečský Georicus zvěděl, sezvav k sobě biskupy, kněží i žákovstvo rozličné i jiných lidí množstvie s sebú pojem, na tu púšť se bral. Tam jemu službu nábožně učinivše, tělo svaté duostojně a ctně v hedvábné postavce obinuvše, do Mece na pochovávanie nesli. Co se na té cestě divóv dálo, o tom se mnoho píše. Když se k městu s svatým tělem přiblížichu, vešken lid proti nim daleko před město s velikú chválú vynide, kříži se zlatí u povětří stkviechu, korúhvi třepetáchu, kněžie v drahých rúšiech mešných se řiediechu, vešken lid radoštěmi plakáše, přijímajíc tak svatého otce tělo. A ten se za šťastného mějieše, kto by se mohl jeho nosidl dotknúti. Co se tu divóv na jeho pochovávaní i potom v rozličných časiech stalo, o tom se dlúho píše, kterak sú slepí prozřeli, hluší slyšeli, belhaví chodili, nemocní očiščeni, mnohá utěšenie rozliční hřiešní u jeho svatého hrobu mievali, ješto se ještě i dnes i vždy dějí skrze milost svatosti svatého Arnulfa. Byl jest svatý Arnulfus u Meci biskupem patnádcte let a deset dní za časóv čtyř pořád papežóv, to sú byli Bonifacius, Severinus, Johannes, Honorius, za ciesařóv Eraklia a jeho syna Konstantina. Amen.
Svaté Praxedis panny
Svatá Praxedis panna byla sestra svaté Potenciany, a tě sta sestře byle svatého Novata a svatého Timotee, ti sú od svatých apoštolóv křest přijeli. A když za jich časóv veliká pohroma na křesťany od pohanóv byla spadla, tito světí křesťanská těla pochovávali a
