[16v]číslo strany rukopisua ten probošt umyslili také na té svatbě býti. A když tu v některú hodinu sediechu, jedna děvečka, Židovka, píštělku v ruce držiec, prozpěvujíc, všecky znamenité pořád chváléše. A zatiem na svatého apoštola vzezřevši, jeho za Žida majíci, že sedě nic nejedl, jedno vždy v nebesa hledieše, poče před ním židovským hlaholem zpievati a řkúc: Jeden jest buoh, jenžto jest stvořil moře, zemi i nebe. To jie apoštol tetéž zpievati kázal.
A potom na té svatbě král svatého Tómy poprosil, aby ženichovi a nevěstě své požehnánie dal. Tehda svatý apoštol dal jim požehnánie a takto řka: Daj, milý hospodine, požehnánie tvé svaté pravice a v jich mysli rač vsieti siemě věčného života. To řek svatý Tóma, odtud pryč šel. A zatiem nahodi se jeden mládenec, drže palmovú rózku v ruce a na nie plno daktylového ovoce. A jakž brzo to okusi ženich s nevěstú, tak sta inhed usnula a oba jedno viděnie viděla. I vidieše se jim, že jeden král velmi u veleslavné postavě přituliv je, jim vece: Apoštol mój dal váma požehnánie, abyšta účastna byla věčného života. V tu hodinu oba ona procítivše, počesta sobě sen rozprávěti. A v túž hodinu svatý Tóma apoštol k nim vstúpiv, vece: Král mój večas se vám zjevil a mě k váma, ač i dřvi zavřeny sú, sem uvedl, aby mé nad vámi požehnánie svaté ovoce dalo. Mějte v svém tělesenství celost svaté čistoty, ješto jest všie šlechetnosti královna, příbuznice anjelská a věčné radosti bezpečná jistost. Tehda, v kterúžto hodinu ta slova apoštol mluvieše, zjevila sta jim dva anděly, k nima takto řkúce: My sme andělé vám na stráž dána. Uposlúcháte li apoštola svatého, všeckny vaše dobré
