[14v]číslo strany rukopisujemu, což ste pobrali, vraťte. Pakli toho neučiníte, všemohúcieho boha na vás hněv příde tak, že váš zlý účinek bude všem zjeven a nad vámi se nemilostivá pomsta stane. K němužto oni vecechu: A ktož si ty, jenž s námi takú[o]takú] taku taku řeč mluvíš? Svatý Mikuláš jim vece: Já jsem sluha Jezukristóv, Mikuláš, jenž sem od Žida nemilostivě zbit pro váš krádež. To ti zlodějové uslyševše, velmi se užasli a inhed se vzchopivše, k Židovi šedše, všecko, kterak se jim přihodilo, a Žid jim, spolu sobě pořád rozprávěli, a jemu všecko vrátili. A tu se jest dvoje dobré stalo, Žid se na křesťanskú vieru obrátiv pokřstil a zlodějé svých se hřiechóv pokavše dobří byli. Amen.
Život svaté Lucie panny
Svatá Lucia, duostojná panna, byla rodem z toho města Syrakusana slovutných přátel. Ta uslyševši, kak svatá Háta mnoho divóv a rozličných milostí s nemocnými činieše, pojemši svú matku s sebú, čtyři léta velmi nemocnú, jiežto řiekali Euticia, k hrobu svaté Háty šla. A když ve[p]ve] me mši boží náhodú to čtenie čteno, v němžto se píše, kterak jest syn boží jednu ženu od veliké nemoci uzdravil, tehda svatá Lucia k mateři vece: Věříš li tomuto, co se tuto čte, budiž tiem jista, že svatá Háta toho uzdravitele vždy před sebú má, pro něhožto jest trpkú smrt trpěla. Proto, dotkneš li se hrobu, s pravú věrú přistúpiec, inhed uzdravena budeš. A když odtad všickni lidé vynidú, svatá Lucia s matkú u hroba ostavši, na modlitbách se vzdřiemala. A tu se jie svatá Háta zjevila, stojiec mezi anděly u velikém oslavenství a takto jie řkúc: Sestro
