[156r]číslo strany rukopisuNeplač, Lemobia, ale daj mi rúchu, jížtos svú hlavu zavila, a večasť ji vrátím. Pak když svatému Pavlu hlavu stěchu, tehda svatý Pavel svú vlastní krev sebrav v rúšku i vrátil Lemobí. Tehda Lemobia k nemilostivému rytieři katu vece: Kdes ostavil mého milého mistra? Odpovědě jie a řka: Tamť leží s svým tovařišem před městem na údolí, ješto slove Vítězové údolé, a tvým šlojieřem obvita jest tvář jeho. Tehda Lemobia odpovědě a řkúc: Večas svatý Pavel a svatý Petr v krásném rúše a v stkvúcích korunách vešla sta do města, a aj toť šlojieř jeho svatú krví zekrvavený. To uzřevše mnozí, křest svatý přijemše, uvěřichu v Jezukrista. A protož již, milý bratře Timotee, ještos miloval ze všeho srdce, tať sta se jakžto Saul a syn jeho Jonata na smrti se nerozdělila. A já také smutný, od mého mistra, svatého Pavla, neodlúčil sem se, než v tu dobu, ješto mě zlí lidé od něho odstrčichu. Všakž to rozlúčenie vždy nebude, neb ta svatá duše zná své milé, jakž kolivěk již k nim nemluví, neb od něho zde jsúc daleko sú vzdáleni, ale v den súdný, kterak bude přežalostivé rozlúčenie, ktož se tehdy od nich odlúčí! A již, bratře mój, milý Thimotee, přieteli duchu mého, pospěš prositi milého hospodina v postu i v rozličné práci, ať dá hospodin milost mistra tvého, jakož jest dal Elizeovi, učedlníku Elie, jenžto jest byl ustavičně s ním dotavad, až hospodin u povětří zdvihl jej od něho, neb zajisté žalosti veliké trpieše od rozličných nenávistníkóv, ješto s ním v závisti mlu[156v]číslo strany rukopisuviechu