[140r]číslo strany rukopisudci Konstancia, jak ji bieše svatá Nětiše uzdravila od veliké nemoci, tak inhed tvrdě bohu čistotu byla slíbila, tak že by radější smrt trpěla, než ten svatý slib rušila.
To vidúc Konstancia, poče otci raditi, aby ji Gallikanovi slíbil, když by se s vítězstvím zase vrátil. A za to prosieci, aby tě dvě dceři, kteréžto Gallikanus z dřevní ženú měl, při nie ostavil, aby se mravóm a obyčejóm jich otce učila, a miesto ní já jemu pójčím dvú svú úředníkú, svatého Jana a svatého Pavla. A když se o tu řeč všichni sjednachu, tehda Gallikan pojem s sebú Jana a Pavla a s nimi lid veliký vojenský táhl do té vlasti. Tu jej nepřietelé potkavše, jeho lid rozrazivše, do města Trácie jej vehnachu a v tom městě vojensky jej oblehli. V tu dobu přistúpivše k Gallikanovi svatý Jan a Pavel, jemu pověděchu a řkúce: Slib se k pravému bohu Jezukristu, a inhed nad nepřátely svítězíš lépe, nežli kdy svítězils. Tehda Gallikanus snažně slíbi a pravému bohu Jezukristu se poruči. A jakžto brzo učini, tak se jemu zevi jeden mládenec podobný a nesa kříž na plecí a promluvi k němu a řka: Vezmi meč svój, podiž za mnú. Tehda Gallikan vzem meč i pojide za ním, a tak projide[102]projide] nadepsáno prošel všecky vojenské zástupy až do stanu králového. Tu se nic nebivše, než bohem daným strachem všeckny vzhrozivše, k tomu nepřátely připudichu, že svú věrú Římanóm podavše se slíbichu. Ten div Gallikanus znamenav, křest svatý přijal, do Říma se vrátil a ode všeho lidu s velikú ctí přijat. Tu přijev i poče prositi
