[139v]číslo strany rukopisuod slov svatého Jana a řka: Jakžto praví Izaiáš: Já hlas volající na púšči. Takež svatý Matúš bliz u počátka svého čtenie o jeho kázaní se změňuje a řka: Kajte se hřiechóv, neb blíží se k vám nebeské královstvie. Protož jest dobře o něm hospodin řekl: Ze všech narozených z ženského národa nikda se větčí neurodil než Jan Křtitel. Proněžto tak praví o něm svatý Augustin, že svatý Jan, křtitel boží, tak jest byl v svatosti veliký, že sú jeho mnozí, by byl Kristus, mněli. Avšak svatý Jan se pokorně omluvil a řka: Já nejsem duostojen řemíka jeho obuvi odvázati. Neb se toho snažně ostřieháše, aby ješitnú chválú lucerna jeho svatosti nepohasla, a tak vždy všemi činy po vše časy boha chválil, s bohem počal, s bohem konal, s nímžto v nebesiech přebývá na věky. Amen.
Svatého Jana a Pavla, mučedlníkóv božích
Svatá dva božie mučedlníky, Jan a Pavel, byla sta z prvních starost u dvora dcery Konstantina ciesaře, jiežto Konstancia diechu. Těch časóv jeden lid toho kraje, jemužto Sciciaka diechu, protiviec se Římanóm, přijevše s velikú vojskú, vázáchu se v město, jemužto Tracia dějí. To Římené uslyševše, pozvavše Kallikana, jenžto hlava nad římským vojskem z úřadu býváše, kázachu se jemu připraviti, aby jel i bránil toho města proti těm protivníkóm římským. K tomu se Gallikan hotově postavi, ale za to prositi poče, aby jemu za jeho práci Konstancí, Konstantinovu dceru, oddali, za něžto také římská kniežata prosiechu. Tiem se otec jejie zamútil velmi, nebo vědieše, že jeho
