[136v]číslo strany rukopisuhospodinem, vína a toho všeho pitie, jímžto se kto zapiti móže, píti nebude a ducha svatého bude naplněn v životě matky své. Ten mnoho k hospodinu obrátí z židovského národa. Tehda Zacharia k anjelu povědě: Kterým bych to činem věděti mohl, a já sem stár i hospodyně má jest již v starých letech. K tomu anjel odpověděl: Jáť sem Gabriel[df]Gabriel] Gabrye, jenžto stojím před hospodinem, a poslánť sem, abych s tebú mluvil a to tobě zvěstoval. Aj toť, budeš mlčedliv a nebudeš moci mluviti až do toho dne, když se to dokoná. Jako by řekl anjel: Proto, žes neuvěřil mému poselství, to znamenie tobě, že mluviti nebudeš moci až do toho dietěte narozenie. V tu hodinu stáše lid před chrámem, diviec se, proč tak dlúho z chrámu Zachariáš nevynde. A když z chrámu vynide, nemohl k nim promluviti. Potom poznachu, že jest některaké viděnie viděl v chrámě, a on jim také o tom ponukl, o tom znamenie dáváše.
Odtad se domóv vráti, a v těch dnech Alžběta, jeho hospodyně, počala, schodivši svój čas i porodila svatého Jana, křtitele božieho. To uslyševše súsedé i přietelé jeho, že jest hospodin svú milost s svatú Alžbětú učinil, radováchu se i s ní tomu.
A když se sebrachu osmý den na obřezovánie dietěte podlé zákona starého, nazýváchu to dietě přietelé jménem otce jeho Zachariáš. K tomu matka jeho odpovědě[dg]odpovědě] odpowiedie odpowiedie: Nikakež to nebude, ale bude jméno jemu Jan. K tomu přietelé řekli: Nižádného v tom národu nenie, by byl tiem jménem nazván. I počechu otci
