[101v]číslo strany rukopisuKristus na kříži duši pustil, tak inhed jeho duše[cm]duše] duſſy s božstvím sjednaná u předpeklé vstúpila. To moci pekelné uzřevše, velmi se jeho užasli, počechu mezi sebú tázati neskladenú řeč zvukem, ale jakž duchu jest přirozeno rozomem, a takto řkúce: I kto jest a odkad jest tento tak světlý a tak hrozný ten vešken svět, jenžto nám dávno poddán byl, nikda nám takého mrtvého neposielal? I kto jest to a odkad jest tak smělý, jenžto beze všeho strachu všecka naše bydla, přišed, ohromil, a netoliko se nás nebojí, ale i jiné z našie moci zprošťuje? Aj toť ti, ještoť od dávných časóv v našie moci věziec vzdycháchu, ti se nám nepoddadúc, námi hrdají, a ještě nám nadto hrozie. To se nám nikda nedálo, by u nás tak pýchali mrtví a tak veseli byli jatí. I proč ste jeho sem přivedli? Ó, starosto náš pekelný, pročs to učinil, již jest tvá moc potuchla, neb když si zpósobil, aby Kristus byl ukřižován, to již uzříš, co proto škody jmieti budeš. Po těch pekelné řeči hlučiec mocí krále nebeského všecky se pekelné závory zlámaly a inhed převeliké množstvie svatých otcóv i jiných duší před hospodinem padše, radostným hlasem vecechu: Vítaj, náš milý spasiteli, nedaj nám tuto déle ostati, ale rač nás odtad vyveda při své svaté milosti ostaviti. Až dotadto jest svatého Augustina řeč.
O tom také píše Nikodemus v svém čtení a takto řka, že dva syny Simeonova, Karinus a Alethius, sta z mrtvých s Jezukristem vstala a všedše do města Jeruzaléma, ukázašta se Kaifášovi, Nikodemovi, Jozefovi a Gamalielovi.
