božieho. Pakli, milá královno, o jeho urození věděti ráčíš, jestiť syn všemohúcieho boha otce, stvořitele všeho světa, jehožto kráse slunce i měsiec se diví, o jehožto urození Izaiáš prorok divě se píše a řka: O urození jeho, kto by ten byl, by vymluviti uměl!
Tu řeč svatá Kateřina snažně slyševši, božiemu sluze vece: Tvá řeč velmi mi jest na srdci padla. Proněžto prosím tebe, sluho boží, dopomoz mi toho, ať bych k tomu v známost vešla, o němžto mluvíš. K tomu jie ten boží muž vece: Vezmi ode mne tuto deštičku, na niežto jest psán obrázek té všeho světa milostnice Mariji, ještoť jest matka toho nebeského královice, jehožtoť tuto na ruce obrazsky drží, za něhožto tě snúbím. Tu deštičku, když domóv přijedeš, v své komnatě na poctivém miestě postavíš, prvé než lehneš, před tiem obrázkem nábožně pokleknúci pomodlíš se takto řkúc: Ó, přemilostivá královno nebeská, kterúžto sobě bóh otec ze všeho světa vybral i volil, aby byla prosebnice a orudovnice před svým milým synem, jehožto tuto obrazsky na své ruce držíš, jeho napomínajíc po vše časy za vše hřiešné. A když je to tak, jakžto mě jest na lese onen boží muž naučil, prosím tvé milosti, já hřiešná, aby ráčila svého syna za mě poprositi, aby mne neodlučoval viděnie svú svatú očí.
A když domóv přijevši, to vše, což jie byl svatý pústenník rozkázal, učinila, tu modlitbu dospěvši, jako v otrapě před tiem obrázkem usnula. Tehda se jie inhed zjevila matka božie v krásném rúše, v koruně stojieci překrásné, dietě na rukú držéci. Kterémužto dietěti svatá Kateřina, když velikými miloštěmi v obličej vzezřieti chtieše, to dietě od nie vždycky svú tvář odvracováše. A když matka božie k dietěti promluvivši, vece: Milý synu,
