[48v]číslo strany rukopisuodpuštěnie[am]odpuštěnie] odpuſſtenye a za duši spasenie. Neb vedlé rozličného početie aneb urozenie rozličné bývá skončenie: zlé, anebo dobré. A proti tomu všemu nedoukové mluvie, totíš žákovstvo, ti, ješto jim Písmo známo nenie, ani hvězdářské, ani které jiné. A proto jemu odmlúvají, že jeho neumějí ani jemu rozumějí, pakli svatého Písma netbají. Protož vidúc to očitě, že sú živi proti božiemu přikázaní, i proti jeho řeči, i proti jeho čtení.
Znamenajmy rozum Písma a uměnie všelikého, že Buoh všemohúcí, otec náš, stvořitel všeho stvořenie, a zvlášče svrchních věcí, jakožto dvanásti svrchu psaných znamení a osmi nebeských okrot a sedmi běhohvězd i všěch jiných věcí, vedlé jich času aby plnily úřady své, Bohem dané, a toho aby nikdy nepřestúpily, ani přerušily, ani proměnily, leč by to sám ráčil proměniti. Neb kterakžkolivěk Buoh dal jest moc tomu všemu, však sobě najvětčí moc ostavil jako mocný [49r]číslo strany rukopisupán nad úředníky svými. Neb vždy pán nad úředníky vládne. Ale úředníci vládnú jediné z moci poručené pána svého.
A protož teď rozum proti těm nedoukóm dosti znamenitý. Neb oni řiekají, že ti lidé, ješto ztonuli sú v potopu velikú, neb oni pohané pro Židy ztonuli v Rudném moři všickni pojednú, mladí i staří, řkúc tehdy: všickni jedné letory byli. Ale nenie v tom jich řeč pravá. Neb ta pomsta božie i jiné rány jsú proti přirození z náhlosti božie pro jich hřiechy i proviněnie, neb jsú byli velmi Boha rozhněvali. A tak i dnešní den pro hřiechy našě mohla by sě státi náhlá pomsta božie proti přirození. A protož Písma požívajíce, v dobrých obyčejích jsúce, všeho zlého sě varujíce, mámy Bohu tiem snažnějie slúžiti a jeho samého následovati. A u plné bázni kázanie jeho plniti, aby ráčil našě zlé přirozenie oblepšiti, u pravé vieřě a u plné milosti a v lásce přebývati, svědo[49v]číslo strany rukopisumie
