chtěl oběti, ty bych dal všeliky, ofěry neľúbíš. Ps50,19 Obět bohu duch smutný, sirdce skrušené a tišené, bože, nevzhriděj. Ps50,20 Dobrotivě učiň, [hospodine]text doplněný editorem[810]hospodine] Domine lat., v dobréj vóli tvéj Sionu, aby učiňeny byly zdi jeruzalémské. Ps50,21 Tehdy přijmeš obet pravedlenstvie, dary a ofěry, tehdy vložie na oltář tvój telata.

Ps51,1 Ps51,2 Ps51,3 Co sě chlubíš v zlobi, jenž mocen jsi v nepravedlnosti? Ps51,4 Cělý den nepravdu myslil jazyk tvój, jako břitva ostrá učinil jsi lest. Ps51,5 Miloval jsi zlob nad ľútost, nepravedlnost viece než mluviti právo. Ps51,6 Miloval jsem všěcka slova stričenie jazykem lstivým. Ps51,7 Proto bóh zkazí tě do skončěnie, vytirhne tě i vystěží tě z stanu tvého a kořen tvój z země živých. Ps51,8 Uzřie praví a vzbojie sě a jemu sě budú smieti i dějú: Ps51,9 „Toti, člověk, jenžto nepoložil boha pomocníka svého, ale jměl naděju u množstv́ú bohatstvie svého i přěmohl v jěšuti svéj.“ Ps51,10 Ale jáz jako oliva plodičstvie v domu božiem, jměl sem naději u milosirdie božie na věky i věky věkóm. Ps51,11 Vzpoviedaju sě tobě na věky, že jsi učinil, i vzčakaju jmene tvého, neboti dobré jest přěd obličějem svatým tvým.

Ps42,1 Sudi mě, bože, a rozeznaj věc mú z vlasti nesvaté, ot člověka nepravého a lstivého vyprosti mě. Ps42,2 Nebo ty jsi bóh, síla má, proč jsi mě zahnal a proč smúcen choźu, když mučí mě nepřietel? Ps42,3 Vypusť světlost tvú a pravdu tvú, oně sta mě přivedle i dovedle na horu svatú tvú a v stany tvé. Ps42,4 I vendu k oltáři božiemu a k bohu mému, jenž těší mladost mú. Zpoviedaju sě tobě v húslech, bože, bože mój. Ps42,5 Proč jsi smutna, dušě má, a proč smucuješ mě? Úfaj u bóh, nebo ješče vzpoviedaju sě jemu, spasitel obličějě mého a bóh mój.