krále velikého. Ps47,4 Bóh v domiech jeho bude poznán, když přijme je. Ps47,5 Nebo todě, králi sebrali sú sě, sešli sě v jedno. Ps47,6 Oni uzřěvše tak divili súť sě, smútili sě, smútili sě, Ps47,7 třes popadl jě. Tu bolesti jako rodičné, Ps47,8 v duchu náhlém ztepeš lodie tarské. Ps47,9 Jakož smy slyšěli, takež smy viděli, u městě v hospodinově síle, u městě boha našeho, bóh založil jejna věky. Ps47,10 Přijěli smy, bože, milosirdie tvé prostřid chrámu tvého. Ps47,11 Podlé jména tvého, bože, kak i chvála tvá v krajě zemské, pravedlnosti pilna jest pravicě tvá. Ps47,12 Raduj sě, horo Sionská, a veselte sě dcery Jude pro súdy tvé, hospodine. Ps47,13 Obkličte Sion i obejměte ji, vypravte u věžiech jejie. Ps47,14 Položte sirdcě vašě v síle jejie i rozdělte domy jejie, abyste vypravili v národě druhém. Ps47,15 Nebo sde jest bóh, bóh náš na věky i věky věkóm, on bude opravovati ny na věky.

Ps48,1 Ps48,2 Slyšte to, všěcky vlasti, ušima přijměte, všicci, již bydlíte na světě, Ps48,3 všelicí zeměné i synové člověčí, spolu v jedno i bohatý, i chudý. Ps48,4 Usta má vzmluvie múdrost a myšlenie sirdcě mého rošafenstvie. Ps48,5 Přichýli ku pověsti ucho mé, otevru v žaltáři vyloženie mé. Ps48,6 Proč sě vzboju v den zlý? Nepravedlnost stupně mého obklíčí mě. Ps48,7 Již úfajú v sílu svú a u množstv́ú bohatstvie svého sě chlubie. Ps48,8 Bratir nevyplatí, vykúpí člověk a nedá bohu složenie svého Ps48,9 a mzdu vykúpenie dušě své. A bude usilovati na věky Ps48,10 a bude živ ješče do koncě. Ps48,11 Neuzří seštie, když uzří múdré mrúce, spolu nemúdrý i blázn sendú. I ostavie cizím sbožie své Ps48,12 a rovové jich domové jich na věky, stanové jich ot rodu do rodu, nazvali jména svá v zemiech jich. Ps48,13 Člověk, když ve čsti bieše, nerozoměl, přirovnán jest k skotu nemúdrému a podoben učiňen jest jim. Ps48,14 Ta cěsta jich vražda jim a potom v ustech svých