mně na každý den: „Kde jest bóh tvój?“ Ps41,5 To rozpomanul sem sě i vylil sem v sě dušu mú, nebo minu u miesto stánka divného, až v dóm boží, v hlasu veselé a zpovědi, zvuk kvasícieho. Ps41,6 Proč smútila jsi sě, dušě má, a proč smucuješ mě? Jměj naději u bozě, nebo ješče zpovídaju sě jemu, spasitel obličějě mého Ps41,7 i bóh mój. Ke mně samému dušě má smútila sě jest, proto pomnieti budu tebe [z ]text doplněný editorem[678]z] de lat.země jordánské a Hermonim, ot hory maľúčké. Ps41,8 Bezden bezedna vzývá v hlasu dučějí tvých. Všěcky výsosti tvé i vilny tvé na mě přišly. Ps41,9 Ve dne kázal hospodin milost svú a v noci piesen jeho. U mne modlitva bohu života mého, Ps41,10 řku bohu: „Přijimatel mój jsi. Proč zapomanul jsi mne a proč smuten choźu, když mučí mě nepřietel?“ Ps41,11 Když lámajú sě kosti mé, vzrúhali jsú sě mně, již mútie mě, nepřietelé moji, když řiekajú mi na každý den: „Kde jest bóh tvój?“ Ps41,12 Proč mútíš sě, dušě má, a proč smucuješ mě? Jměj naději u bozě, nebo ješče vpovídaju sě jemu, spasitel obličějě mého a bóh mój.

Ps43,1 Ps43,2 Bože, ušima našima jsmy slyšěli, occi naši zvěstovali nám, dielo, kteréž dělal jsi ve dnech jich a ve dnech starých. Ps43,3 Ruka tvá vlasti zatratila i zsadil jsi jě, snížil jsi ľudi i vypudil jsi jě. Ps43,4 Aniti jsú vedě u meči svém obsědli zeḿu [a]text doplněný editorem[687]a] et lat. loket jich nespasl jest jich, ale pravicě tvá a loket tvój a prosvěta obličějě tvého, nebo si sě smílil v nich. Ps43,5 Ty jsi sám král mój a bóh mój, jenž vzkazuješ spasenie Jakubovi. Ps43,6 K tobě nepřátely našě provějem rohem a ve jménu tvém potupímy vstávajúcí na ny. Ps43,7 Aniti vedě v lučišče mé úfati budu a meč mój nespase mne. Ps43,8 Ale spasl si ny ot těch, již mučie nás, a již nenávidie nás, pohanil jsi. Ps43,9 U bozě budem chváleni cělý den a ve jménu tvém vzpoviedámy sě tobě na věky. Ps43,10 Ale nynie otehnal jsi i pohanil si ny i nevyndeš,