z rukú mocnějších jeho, pracného a chudého ot těch, již roztirhnú jemu. Ps34,11 Vstavše svědci nepraví, jehož nevědiech, tázáchu mne. Ps34,12 Zaplacováchu mi zlým za dobré, jalovstvie dušě mé. Ps34,13 Ale jáz, když mi žalostni biechu, vzvlečiech žínici. I pokořiech u postu dušu mú a modlitva má v lóně mém sě navrátí. Ps34,14 Jako bližnieho a jako bratra našeho, tak obľubovách, jakožto kvíľúcí a smutný, tak sě pokořěvách. Ps34,15 A proti mně vzradovali sú sě i sebrali sě, shromažďeni jsú na mě bičové, i nevědiech. Ps34,16 Rozprášeni jsú, ni zbodeni, zkusili mne, rúhali sú sě mně rúhováním, škřehtali jsú na mě zuby svými. Ps34,17 Hospodine, když vezříš? Navrati duši mú ot zlobenie jich a ote lvóv jedinú mú. Ps34,18 Vzpoviedaju sě tobě ve sboru velikém, v lidu v těžkém vzchváli tě. Ps34,19 Nenaveseľúte sě mně, již protivie sě mně neprávě, již nenávidie mne darmo a kývají očima. Ps34,20 Neboti mně vedě mírně mluviechu, a v hněvě zemském mluviece, lsti mysléchu. Ps34,21 A rozšířili jsú na mě usta svá, řekli: „Haj, haj, viděle oči naši.“ Ps34,22 Viděl si, hospodine, nemilčže, hospodine, neotchoď ote mne. Ps34,23 Vstaň i přizři súdu mému, bože mój, a hospodin mój k věci méj. Ps34,24 Sudi mě podlé pravedlnosti mé, hospodine bože mój, ať sě nenaveseľují mně. Ps34,25 Ať nedějú v sirdcích svých: „Haj, haj duši našiej,“ ani dějí: „Slepcěmy jej.“ Ps34,26 Ať sě zahanbie i postydie spolu, již sě těšie zlému mému. Ať sě oblekú v hanbu a v stud, již zlobivě mluvie na mě. Ps34,27 Ať sě veselé i radují, již chtie pravedlnosti méj, ať řkú vešdy: „Vzveličen buď hospodin,“