jazyku tvému ot zlého a rty tvá, ať nemluvíta lsti. Ps33,15 Otvrať sě ot zlého a učiň dobré, hledaj pokojě i choď po ňem. Ps33,16 Oči hospodinově nad pravedlnými a uši jeho ku prosbám jich. Ps33,17 Ale obličěj hospodinóv na činiecie zlé, aby zatratil s země pamět jich. Ps33,18 Vzvolali pravedlní a hospodin uslyšal jě a ze všěch smutkóv jich vyprostil jě. Ps33,19 Podlé jest hospodin těch, již smutného jsú sirdcě, a pokorné duchem spase. Ps33,20 Mnozí smutci pravedlných a z všěch těch vyprostil jě hospodin. Ps33,21 Střěže hospodin všěch kostí jich, jedna z nich sě nezetře. Ps33,22 Smirt hřiešných přězlá, a již nenávidie pravému, zavinie. Ps33,23 Vyplatí hospodin dušě slúh svých i nezavinie všicci, ji úfají veň.

Ps34,1 Suď, hospodine, škoďúcie mně, zbojuji zbojujúcie mě. Ps34,2 Přijmi oděnie a ščít i vstaň na pomoc mně. Ps34,3 Vytržeš meč i oblec proti jim, již mne nenávidie, řci duši méj: „Spasenie tvé jáz jsem.“ Ps34,4 Pohaňeni buďte i zastyďte sě hledajúcí dušě mé. Otvráceni buďte za sě i buďte pohaňeni, již myslé mně zlé. Ps34,5 Buďte jakožto prach přěd obličějem větrovým a anděl hospodinóv smucijě jě. Ps34,6 Buď cěsta jich tma i popilzka [a]text doplněný editorem[543]a] et lat., nemá Vintr 1986 anděl hospodinóv stíhajě jě. Ps34,7 Nebo darmo chovali mně seštie osidla svého, naprázdno rúhali dušu mú. Ps34,8 Přiď jemu osidlo, jehož nevie, a stúpicě, juž skryl, uchvati jeho a v osidlo padni veň. Ps34,9 Ale má dušě vzveselí sě v hospodinu a vzkochá sě na spasiteľu svém. Ps34,10 Všicky kosti mé řkú: „Hospodine, kto roven tobě?“ Vyproščijě nestatečného z rukú mocnějších jeho, pracného a chudého ot těch, již roztirhnú jemu. Ps34,11 Vstavše svědci nepraví, jehož nevědiech, tázáchu mne. Ps34,12 Zaplacováchu mi zlým za dobré, jalovstvie dušě mé. Ps34,13 Ale jáz, když mi žalostni biechu, vzvlečiech žínici. I pokořiech u postu dušu mú a modlitva má v lóně mém sě navrátí. Ps34,14 Jako bližnieho a jako bratra našeho, tak obľubovách, jakožto kvíľúcí