opraví řěči své v súdě, Ps111,6 nebo na věky nezamútí sě. Ps111,7 U paměti věčnéj bude pravý a ot slyšěnie zlého nevzbojí sě. Hotovo sirdce jeho úfati v hospodina, Ps111,8 potvirzeno jest sirdce jeho, nezamútí sě, doňudž nepotupí nepřátel svých. Ps111,9 Rozprášil, dal chudým, pravedlnost jeho vzbydlí na věky věkóm, roh jeho vzvýšen bude v slávě. Ps111,10 Hřiešník uzří [i]text doplněný editorem[1862]i] et lat. vzlobí sě, zuby svými vzkřehce i zhnije, žádanie hřiešných zhyne.

Ps112,1 Chvalte, dietky, hospodina, chvalte jmě hospodinovo. Ps112,2 Buď jmě hospodinovo požehnáno otsovad nynie i až do věka. Ps112,3 Ot vzchodu sluncě až do západa chválené jmě hospodinovo. Ps112,4 Vysok nade všěmi vlastmi hospodin a nad nebesa sláva jeho. Ps112,5 Kto jako hospodin bóh náš, jenž na výsosti přěbývá Ps112,6 a pokorných opatřije na nebi i na zemi? Ps112,7 Vzbuzujě ot země nedostatečného a z hnojě vzvodě chudého, Ps112,8 aby usadil jej s kniežaty, s kniežaty ľudu svého. Ps112,9 Jenž bydliti kazuje jalovému v domu, mateře synóv radujúcích.

Ps113,1 U výšťú Israhelovu z Ejipta, dóm Jakubóv z ľudu nesmluvného, Ps113,2 učiňeno jest Židovstvo svěcenina jeho, Israhel moc jeho. Ps113,3 Moře vidělo i zaběhlo, Jordán obrátil sě jest za sě. Ps113,4 Hory vzveselily sě jako skopci a pohorci jako beranové ovčí. Ps113,5 Čso jest tobě, moře, žes běžalo, a ty, Jordáne, žes sě obrátil za sě? Ps113,6 Hory vzveselily jsú sě jako skopci a pohorci jako berani ovčí. Ps113,7 Ot obličějě hospodinova hnula sě jest země, ot obličějě boha Jakubova, Ps113,8 jenž obrátil opoku v jezera vodná a skálu v studnicě vodné. Ps113,9 Ne nám, hospodine, ne nám, ale jménu tvému daj chválu, Ps113,10 na milosirdie tvé a pravdu tvú, ať nikdy nedějú vlasti: „Kde jest bóh jich?“ Ps113,11 Ale bóh náš na nebi, všecko, což kolivěk chtěl, učinil. Ps113,12 Modly vlastí střiebro a zlato, dielo rukú ľudských. Ps113,13 Usta majú, a nemluvie, oči majú,