bláznivý a nesmyslný? Čili ne on jest otec tvój, jenž obsědl tě i učinil i stvořil tě? CantDt32,7 Pomni dních starých, mysli pokolenie všěcka. Otěž otcě tvého i vzvěstuje tobě, větších tvých i povědie tobě. CantDt32,8 Když děléše Najvyšší vlasti, kdyžto otlučováše syny Adamovy, ustavil mezě ľudské podlé čísla synóv israhelských. CantDt32,9 Ale otdiel hospodinóv ľud jeho, Jakub obvirv dědiny jeho. CantDt32,10 Nalezl jej v zemi pustéj, u miestě hrozném a v širokéj púšči. Okolo vodil jej i učil a ostřiehal jako zřiedlnicě oka svého. CantDt32,11 Jako orel nutě k létaňú ptáčata svá a nad nimi polecúcí, rozloži křídle svoji i podjal jě i nosil na ramenu svém. CantDt32,12 Hospodin sám vódcě jeho byl a nebieše s ním boha jiného. CantDt32,13 Posadil jej nad vysokú zeḿu, aby jědl ovoce polské, aby ssál med z opoky a olej z skály přětvirdé, CantDt32,14 máslo ot hovada a mléko ot ovec s tukem beranovým a skopcovým synóv bazanských a kozlóv s jádrem pšeničným a krev hroznovú pili by přěčistú. CantDt32,15 Roztlustěl jest milý i vzbočil sě, roztučněl i ztlustěl i rozšířěl. Otstúpil boha, skutitele svého, i otšel ot boha, spasitele svého. CantDt32,16 Drážnili jeho u boziech cuzích a u mirzkostech [k hněvu]text doplněný editorem[1814]k hněvu] ad iracundiam lat. jeho vzbudili. CantDt32,17 Obětovali čirtóm, a ne bohu, bohóm, jichže neznali. Noví a čirství přišli, jichže nectili otci jich. CantDt32,18 Boha, jenž tě urodil, otstúpil jsi i zapomněl jsi boha, stvořitele tvého. CantDt32,19 Viděl hospodin a k hněvu vzbuzen jest, nebo vzdrážnili jsú synové jeho a dcery. CantDt32,20 I vecě: „Skryju obličěj mój ot nich i znamenaju poslednie jich, pokolenie vedě otvrácené jest a nevěrní synové. CantDt32,21 Oni mě vzbudili v tom, jenž nebieše bóh, i vzdrážnili v jěšutiech svých. A jáz vzbuźu jě v tom, již nenie ľud, a u vlasti bláznivéj vzdrážni jě. CantDt32,22 Oheň zažehl sě jest v rydání mém i bude hořěti až do koncóv pekelných. I sžéře zeḿu s národem svým a horné základy sežže. CantDt32,23 Shromažďu na ně zlé, šípy mé dokonaju v nich. CantDt32,24 Skončějú hladem a sžerú jě ptáci kúsaním přěhořkým. Zuby zvieřěcie upušču v ně s rydáním táhnúcími na zeḿu a hadovými. CantDt32,25 Vně zhubí jě meč a vňutř strach, dětského spolu dievčieho, dojúcieho s člověkem starým. CantDt32,26 A řěch: Kde juž jsú? Přěstati kážu z ľudí pamět jich. CantDt32,27 Ale pro hněv nepřátel