ľud, a u vlasti bláznivéj vzdrážni jě. CantDt32,22 Oheň zažehl sě jest v rydání mém i bude hořěti až do koncóv pekelných. I sžéře zeḿu s národem svým a horné základy sežže. CantDt32,23 Shromažďu na ně zlé, šípy mé dokonaju v nich. CantDt32,24 Skončějú hladem a sžerú jě ptáci kúsaním přěhořkým. Zuby zvieřěcie upušču v ně s rydáním táhnúcími na zeḿu a hadovými. CantDt32,25 Vně zhubí jě meč a vňutř strach, dětského spolu dievčieho, dojúcieho s člověkem starým. CantDt32,26 A řěch: Kde juž jsú? Přěstati kážu z ľudí pamět jich. CantDt32,27 Ale pro hněv nepřátel jich otvlekl jsem, neb snad pýchali by vrazi jich i řekli: Ruka našě vysoká, a ne hospodin učinil toto všecko.“ CantDt32,28 Vlast bez rady a bez múdrosti. CantDt32,29 A ľubo smysleli a rozuměli a skonánie prozřěli. CantDt32,30 Kakoti honieše jeden tisíc a dva púziesta desět tisícóv? Však proto, že bóh jich prodal jě a hospodin zaklopil jě. CantDt32,31 Nenie vedě bóh náš jako bohové jich a nepřietelé jich jsú súdcě. CantDt32,32 Z vinnicě sodomské víno jich a přědměstie gomorského, zirno jich zirno jědovaté a hrozn přěhořký. CantDt32,33 Žluč ješčerová víno jich a jěd králíkový neuzdravitedlný. CantDt32,34 „Všakož ta ustavena jsú u mne a znamenána jsú u pokladiech mých. CantDt32,35 Má jest pomsta a jáz otplacu jim v čas, ať sě poklesne noha jich. Podlé jest den ztracenie a k byťú chvátajú časové.“ CantDt32,36 Súditi bude hospodin ľud svój a v sluhách svých sě slituje. Uzří, že omdlela jest ruka, zatvoření také ustali a zbyteční zhubeni jsú. CantDt32,37 I řkú: „Kde jsú bozi jich, v nichže jmiechu naděju, CantDt32,38 z jichže obětí jědiechu i piechu víno libanské?“ „Vstaňte i pomozte jim, u potřěbě vás obraňte. CantDt32,39 Vizte, že jáz jsem sám a nenie jiného