CantDt32,1 Slyšte, nebesa, čso vzmluvi, poslúchaj země slóv úst mých. CantDt32,2 Porosti ve dšči učenie mé, teci jako rosa výmluva má, jako přieval na zelinu a jako krópě na trávu, CantDt32,3 nebo jmě hospodinovo vzovu. Dajte velikost bohu našemu. CantDt32,4 Boží svirchovaní jsú skutci a všěcky cěsty jeho súdy. Bóh věrný a beze všie zlosti, věrný a pravý. CantDt32,5 Hřěšili jsú jemu a ne synové jeho v hnisu, pokolenie křivé a otvrácené. CantDt32,6 I to li navracuješ hospodinu, ľude bláznivý a nesmyslný? Čili ne on jest otec tvój, jenž obsědl tě i učinil i stvořil tě? CantDt32,7 Pomni dních starých, mysli pokolenie všěcka. Otěž otcě tvého i vzvěstuje tobě, větších tvých i povědie tobě. CantDt32,8 Když děléše Najvyšší vlasti, kdyžto otlučováše syny Adamovy, ustavil mezě ľudské podlé čísla synóv israhelských. CantDt32,9 Ale otdiel hospodinóv ľud jeho, Jakub obvirv dědiny jeho. CantDt32,10 Nalezl jej v zemi pustéj, u miestě hrozném a v širokéj púšči. Okolo vodil jej i učil a ostřiehal jako zřiedlnicě oka svého. CantDt32,11 Jako orel nutě k létaňú ptáčata svá a nad nimi polecúcí, rozloži křídle svoji i podjal jě i nosil na ramenu svém. CantDt32,12 Hospodin sám vódcě jeho byl a nebieše s ním boha jiného. CantDt32,13 Posadil jej nad vysokú zeḿu, aby jědl ovoce polské, aby ssál med z opoky a olej z skály přětvirdé, CantDt32,14 máslo ot hovada a mléko ot ovec s tukem beranovým a skopcovým synóv bazanských a kozlóv s jádrem pšeničným a krev hroznovú pili by přěčistú. CantDt32,15 Roztlustěl jest milý i vzbočil sě, roztučněl i ztlustěl i rozšířěl. Otstúpil boha, skutitele svého, i otšel ot boha, spasitele svého. CantDt32,16 Drážnili jeho u boziech cuzích a u mirzkostech [k hněvu]text doplněný editorem[1814]k hněvu] ad iracundiam lat. jeho vzbudili. CantDt32,17 Obětovali čirtóm, a ne bohu, bohóm, jichže neznali. Noví a čirství přišli, jichže nectili otci jich. CantDt32,18 Boha, jenž tě urodil, otstúpil jsi i zapomněl jsi boha, stvořitele tvého. CantDt32,19 Viděl hospodin a k hněvu vzbuzen jest, nebo vzdrážnili jsú synové jeho a dcery. CantDt32,20 I vecě: „Skryju obličěj mój ot nich i znamenaju poslednie jich, pokolenie vedě otvrácené jest a nevěrní synové. CantDt32,21 Oni mě vzbudili v tom, jenž nebieše bóh, i vzdrážnili v jěšutiech svých. A jáz vzbuźu jě v tom, již nenie