tvé i zbách sě. Hospodine, dielo tvé, prostřěd let vzkřěsi jě. Prostřěd let známo učiníš, když rozhněván budeš, milosirdie rozpoměneš. CantHab3,3 Bóh ot poledne příde a svatý s hory Faraanské. Přikryla nebesa sláva jeho a chvály jeho pilna jest země. CantHab3,4 Blesk jeho jako světlost bude, rozi v rukú jeho. Tu skryta jest síla jeho. CantHab3,5 Přěd obličějem jeho pójde smirt. Vynde diábel přěd nohami jeho, CantHab3,6 stal a měřil jest zemi. Vezřěl i roztajil vlasti i zetřěly jsú sě hory věčné. Naklonily jsú skály světské ot cěst věčnosti jeho. CantHab3,7 Pro zlost vidiech stany múřínské, zamútie sě kóžě země madianské. CantHab3,8 Či v  řěkách rozhněval si sě, hospodine, neb v řěkách rydánie tvé, nebo u moři nemilost tvá? Jenž vsědáš na koně tvé a vozové tvoji spasenie. CantHab3,9 Křiesě vzkřiesíš lučišče tvé, přísahy národóm, jěž mluvil jsi, řěky rozřěžeš zemské. CantHab3,10 Viděly tě vody i bolely hory, vilna vodná minula. Dala propast hlas svój, výsost rucě svoji vzdvihla. CantHab3,11 Slunce a mesiec stály u bydle svém, v světle šípóv tvých pójdú, v  blesketu blýskanie kopie tvého. CantHab3,12 Ve skřěhtáňú potlačíš zeḿu a v rydáňú znyjú vlasti. CantHab3,13 Vyšel jsi na spasenie ľudu tvého, na spasenie s pomazancem tvým. Udeřil jsi hlavu z domu nemilostivého, obnažil jsi základ jeho až do hirdla. CantHab3,14 Klel jsi žezlu jeho, hlavě bojujícím jich, jdúcím jako vietr na rozprášenie mne. Radovánie jich jako jeho, jenž lepce chudého v skrytě. CantHab3,15 Cěstu jsi učinil u moři koňóm tvým, u blátě vód mnohých. CantHab3,16 Súžiech i zamútil sě jest břich mój, ot hlasa střiesla jsú sě rty má. Vendi hnój v kosti mé a pode mnú umři, abych otpočinul v den zamúcení, a vzejdu k ľudu opásanému našemu. CantHab3,17 Pihva vedě nevzektve a nebude zárodka u vinniciech. Selže dielo