Ps142,1 Hospodine, uslyš modlitvu mú, ušima vzvěz prosbu mú u pravdě tvéj, uslyš mě v tvém právě. Ps142,2 I nevchoď v súd s sluhú tvým, nebo nebude zpraven přěd tobú každý živý. Ps142,3 Nebo stíhal jest nepřietel dušu mú, ponížil v zeḿu život mój, posadil mě v temnici jako mirtvé věčně. Ps142,4 I túžil jest na mě duch mój, ve mně smútilo sě jest sirdce mé. Ps142,5 Pomněl jsem dní starých, myslil jsem ve všěch skutciech tvých, u čiňení rukú tvú myslil jsem. Ps142,6 Rozprostřěch rucě moji k tobě, dušě má jako země bez vody tobě. Ps142,7 Náhle uslyš mě, hospodine, ustal duch mój. Neotvracuj obličějě tvého ote mne i podoben budu stupujúcím v jezero. Ps142,8 Uslyšáno učiň mně ráno milosirdie tvé, nebo jsem v tě úfal. Známu mi učiň cěstu, po niež bych chodil, nebo k tobě zpodjal jsem duši mú. Ps142,9 Zprosti mě ot nepřátel mých, hospodine, k tobě jsem utekl. Ps142,10 Nauč mě činiti vóli tvéj, nebo bóh mój jsi ty. Duch tvój dobrý dovede mě v zeḿu pravú. Ps142,11 Pro tvé jmě, [hospodine]text doplněný editorem[1544]hospodine] Domine lat., obživíš mě u pravedlnosti tvéj, vyvedeš z smutka duši mú Ps142,12 a u milosirdí tvém rozprášíš nepřátely mé i zatratíš všěcky, již mútie duši mú, nebo jáz sluha tvój jsem.

CantHab3,2 Hospodine, slyšiech slyšěnie tvé i zbách sě. Hospodine, dielo tvé, prostřěd let vzkřěsi jě. Prostřěd let známo učiníš, když rozhněván budeš, milosirdie rozpoměneš. CantHab3,3 Bóh ot poledne příde a svatý s hory Faraanské. Přikryla nebesa sláva jeho a chvály jeho pilna jest země. CantHab3,4 Blesk jeho jako světlost bude, rozi v rukú jeho. Tu skryta jest síla jeho. CantHab3,5 Přěd obličějem jeho pójde smirt. Vynde diábel přěd nohami jeho, CantHab3,6 stal a měřil jest zemi. Vezřěl i roztajil vlasti i zetřěly jsú sě hory věčné. Naklonily jsú skály světské ot cěst věčnosti jeho. CantHab3,7 Pro zlost vidiech stany múřínské, zamútie sě kóžě země madianské. CantHab3,8 Či v  řěkách rozhněval si sě, hospodine, neb v řěkách rydánie tvé, nebo u moři nemilost tvá? Jenž vsědáš na koně