[V]text doplněný editorem napředpsané řeči učinil sem zmínku o ženském tajemství. Protož nynie chci o něm psáti, jakž najkrátčeji budu moci, aby mohla předepsaná řeč k úplnějšímu rozumu přijíti. Prosím každého, kdo čísti umie, aby tyto řeči o ženách před nemúdrým nepravil, a sám uměj se chovati napřed.

Mistr Aristotiles o tom takto die, že rozenie zvířat na světě jest věčné a nevěčné. Toho dovodí a řka: Najpřirozenější jest na světě každé věci sobě rovny roditi, aby buoské věčnosti byly, jehož všichni žádáme. Neb jeden člověk nemůž vždy živ býti. A protož se rodí, nebo ač otec umře, ale syn ostane. A protož lidé jsú vždy od Adama až do sí chvíle. Ale žádný jeden není živ odtud až dosavad, neb Adam umřel, ostavil syny své po sobě. Protož člověk nemůž býti živ věčně. Praví týš mistr, což koli na světě jest, ženské tělo má, to nemuož věčné býti, neb vždy se kazí, a již jest dávno člověčí tvář zahynula, by se nerodili. K tomu se přimlúvá mistr Avereis a řka: Buožie múdrost dala tu moc každé věci, aby se rodila a po sobě svú tvář ostavila. Protož člověčí tvář nikdy nezahyne, jediný člověk umře a druhý zuostane v podobenství onoho.

Najprv slušie znamenati, že každý člověk, jenž se rodí, od přirozenie jest stvořen z výkalu otcova a ze čmiery mateřiny. Neb když žena leží s mužem a pustí čmýru téhož času jakož muž výkal, tak, že ta semena zběhnú se zběhem v ženském vatni. A když se símě jedno k druhému sběhne neb přimísí, tehda ihned žena počne v děloze. A děloha se zavře hned velmi tvrdě, aby kusa semene nevypadlo, a tím ženám čmýra přestává téci, doniž jest těžká. Pakli símě přesto téci bude, tehdy to dítě bude nemocné a rádo umírá, neb se tam v děloze pokazí a nevýde pravým narozením, a často miesto dietěte žena mívá maso krvavé, nahnilé a jako kyselici porodí. A to slůve potratila dietě.

Znamenaj, že výkal jest símě muské a jest zbytek všech krmí tělu nehodných. Ale čmýra, jako die mistr Isiodorus, jest tečení ženské, ješto ženám na každý měsíc teče viec a viec vedlé studenosti a nečistoty