Vysokost krále najvyššieho, který z ničehuož stvořil jest sobě všecka královstvie okrslku nebeského i zemského a trůn svój i u věčnosti bez konečného trvánie zpevnil jest, který na svým bedře má napsáno: Král nad králi, pán nad pány; před kterýmžto všecko duostojenstvie nebeské, zemské i pekelní kleká, pokoře se, který také Vaši Jasnost ráčil jest z nižšieho panského duostojenstvie na vysokost stolice královské mezi králi zemskými vznésti a své svaté stkvělosti Vašie Jasnosti udati, rač na Vaši Jasnost hojné vyliti své svaté z vysokosti požehnánie, a vždycky u větší a u větší stkvělosti vyzdvihovati v zbožie, v štěstie, u vítiezstvie, v poddánie lidu i v každé žádosti srdce tvého, jako Davida pastuchu hojně nad krále z krve královské pošlé rozmnožiti a v Jasnost v jasnějšie obléci, aby nad ně svietil, jakožto denice nad menšie hvězdy, neb sám král najvyšší ví, koho, proč z lajna vyzdvihuje, aby seděl s kniežaty, s kniežaty lidu jeho, an snad proto viec vyzdvihuje, aby v syny Páně, ne mezi kniežaty[x]kniežaty] kniezety ale nad kniežaty seděl a vyzdvižen byl v svět lepší, světlost až na věky. Ten pán převelebný, který má klíče životu i smrti, a otjímá duch králóm, kdy se jemu líbí, a aby dotud panovali, čile jim uložuje, který prvé než Vaše Jasnost urodila se jest, znal jest vyzdviženie Vašie Velebnosti na zemi. Rač jasnýma očima a ochotnú tváří na Vaši Jasnost jako na Šalomúna vzhlédnúti a múdrost svú svatú Vašie Jasnosti vlíti, kterú byšte mohli v těchto přehořkých