[367]číslo strany rukopisuv poznánie, řka, že jest králem. Tu jej měšťané z předměstie poctivě vzali. A když pan Lukáš vévoda přijel, poznav, že nenie král než lhář, chtěl ho stieti. Tu páni staří té krajiny nedopustili, než což všecko královstvie učiní. Potom byl sněm o to všeho královstvie a když královna stará odepře, že její syn nenie, i páni udělajíc mu korunu papírovú, na pranéř vsadíc, každý den dvakrát jej mrskali. A potom chovali u vězenie poctivě až do smrti, aby žádný o nich neutrhal, že by svého krále umořili. Potom pan Jiří z Poděbrad dobude Prahy a bude vládnúti Prahú až do let krále Ladislava. A potom požádají ho Čechové od ciesaře, kterého když jim ho vydá, korunují na Hradě. Potom po roce pojede do Vratislavě, a odtud do Rakús, a odtud do Uher a mezi tiem okáže se kometa s velikým ocasem, prorokujíc smrt mnohých pánuov i krále. I sešli jsú najprv tito páni. Pán čilský zabit, starší gubernát sťat, pán Rožmberský starý i pán Jindřich, pán Telecký a tak jiní páni. Potom také umře král Ladislav v Praze, té chvíli, když páni čeští, rakúští i uherští jeli jemu po kněžnu, dceru krále franského, a prvé než poslové vyjedú z Paříže, umřel král Ladislav, kterému requiem s velikú slavností po vší zemi franské král i kněžna, jemu oddaná, činili jsú. Potom na královstvie uherské spuosobem pánie Jiříkovým, bude volen syn huňadinusuov, kterému dal pán Jiří dceru svú. [368]číslo strany rukopisuPotom sjedú se páni čeští, aby volili krále, i volé pána Jiříka, té chvíle správce Českého, za krále, řádným a jednostajným volením. A potom řádným korunováním bude kralovati v Čechách pokojně. Až potom zbúří se páni, totiž pán Zdeněk, pán Rožnberský, pán Švamberk, pán Plavenský, pán Dobrohost a papež a král uherský, pan Burian, páni Štěpánovcové i jiní proti králi Jiřiemu pro některaká práva, a zdá mi se, že najviece pro vieru. I budú války náramně tuhé, které potom, buohdá, snad v České kronice psáti budu, a ty války ještě stojí, totiž léta božieho tisícieho čtyřstého sedmdesátého, o svatým Martině. Ale o skutcích svrchupsaného Fridricha, a o minci zlé, a o jeho vězení, kterak jsú ho jali vídeňští, a král český, král Jiří, jeho z vězenie vysvobodil, a o bojích kniežat bavorských tuhých, totiž knieže Ludvíka[co]Ludvíka] Lidwika a bramburského, to jinde má miesto, i proto tuto opustím. A s tiem buď konec všie kronice až do mých časuov, totiž mistra Pavla z Prahy, mistra Žídka řečeného, doktora a mistra vídenského, krakovského, padevského, bononského i někdy pražského právě a nad jiné kronikáře složené.

Deo graciascizojazyčný text