[276]číslo strany rukopisubylo slúženo, jest dvanácte dobrot. Najprvé, že[76]že je vepsáno mezi řádky všecka země pro zachovánie řádu a práv božských a cierkve svaté má pokoj v sobě. Druhé, že lehčeji lidé mrú na své smrti, neb se jim neplete žádný neřád, ani spletenie u vieře, ani jim Pán Buoh po smrti nemuož mieti za zlé, že jsú zemřeli v poslušenstvie řádných svých starších, neb jest sám řekl: Kto vás slyší, mněť slyší. Než z jiných hřiechuov od nich počet béře. Třetie, že Pán Buoh těm králóm a kniežatóm, kteří stavějí to město, nadávají a shánějí, aby služba boží se dála řádná, dává požehnánie, stkvělost a velikú slavnost před lidmi a stvrzuje jich panství až na věky. A jakož dí Šalomón, že neodjímá Pán Buoh muže, který by seděl na trón otce svého, rač to znamenati králi. Čtvrté, čiň to, že věru a v pravdě též Pán Buoh přebývá prostřed té krajiny mezi lidem, který přebývá mezi anjeli na nebi. Páté, že lidé z té ze všie krajiny od nižších kněží k vyším jsúc vysláni do toho chrámu božieho, spieše od hřiechuov velikých vyčištěni budú a spíše na modlitbách svých uslyšeni budú, neb tu zvláště oči boží jsú otevřeny, a spíše uslyší, než jinde. Šesté, že několikrát do roka lid z toho ze všeho královstvie i odjinud přicházeje k slavnostem svátkuov, vnitř i zevnitř vezme obveselenie od Pána Boha. Sedmé, kto se[bz]se] gſe tu zpovídají a pokánie činí, vezmú spieše svým hřiechóm odpuštěnie. Osmé, bude li zavřieno nebe od deště, a nebo byl li by mor a nebo boj a válka nebo hlad neb rez, kobylka, a jdú a budú se tu modliti, odejme Pán Buoh ránu každú