a zahuben, jedl by, nemaje ani snad chleba. Radovali by se Římané, všecka vlaská země, Benátčané, vídeňský zbor i Normberčané z krále Jiřieho, by byl pokoj, jakož se jest počal, uměl zachovati, kúpě jich, aby svobodně šli před lúpežníky opatřiti, nekřičela by krev Abelova na zemi, již mnoho tisících na zemi vylitá, bylo by lépe oděnie stkvělé a meč žerancí prospělo v komorách mlče nežli hřmot čině na lidech, zámkové bran městských lepší pevnosti byli by stvořeni, kdyby v jich kostelech veselá služba dála se milému Pánu Bohu a svatým jeho. Brány dnem i nocí byly otevřeny a zámkové a železa jich zerzavělé byli, až by se ani vrata, šranky nemohly otevierati. Nebe i země bylo by přálo králi Jiřiemu, množstvie lidu hrnulo by se bylo k Vašie Velebnosti, množstvie i z krajin morských bylo by se hrnulo k Vašie Velebnosti, byšte byli, vyvrhúc srdce Rokycanovo, papežovy svátosti poslúchali a ciesaři vedlé božského i všech písem rozkazování poddaní byli a těch neposlúchali, kto k válkám a k rozdielnému roztržení Vás i dobré vuole Vašie Jasnosti radí mieti od jiných králuov, neb psáno jest: Blahoslavení pokojní, neb oni synové božie nazváni budú. Chce li Vaše Jasnost milým Synem božím býti a milým synem cierkve svaté a z jam a z šachet hlubokých, v které Vaše Velebnost po hřiechu hluboce upadla, vyjíti a hojnú odplatu v nebesiech mieti, cesty vyvržené v klajch zase naraziti a napraviti, českú zemi, po hřiechu přieliš zklamanú a zavedenú, v řád uvésti i od bluduov škodlivých očistiti a vymésti dočista. Rač v srdce přijíti toto mé, bohdá věrné, sepsánie, kteréž nemuož hyndrováno býti, bohdá od žádného, jedné od