co nám nynie z ráje. O potocích rájových, jsú li tam, která hovada nerozumná, muož li tam oheň páliti, neb voda topiti, neb povětřie zlé býti. O prvním noclehu Adama a Evy z ráje, o druhým, o třetím a tu se jest obydlel, tu poznal Evu, ženu svú, a potom učinil první modlitbu ku Pánu Bohu a počel pokánie takové, řka: Pane všech věkuov najtrvavější, který mezi vším stvořením najmenšieho z mrzké země tvými rukama stvořil jsi mě, abych dělal zemi, z které stvořen sem a ji požíval a plodu jejieho i všech věcí, Tvé Velebnosti věrně slúžil, neprávě a nešlechetně sem učinil v ráji, přestúpiv tvé přikázanie svaté, kterého byl bych dědic, bych byl věrně zachoval nejedením jablka, uměním zlého a dobrého, smiluj se nade mnú účinkem rukú tvú a odpusť, co sem proti tvému svatému dobrodinstvie učinil a přikázanie rozpomeň se, že chytrostí hada Eva, tovařiška má, svedena jest, kterú vida proti tvému rozkázanie hřešící, vedlé nie sem sobě zvolil zahynúti, než po ní ostati. Nenie jejie vina, pane všemohúcí, než má jest vina, vyznávám se, že sem nešlechetně učinil proti velikosti velebnosti tvé. Odpusť, ne pro mě, ale pro tvé milosrdenstvie a pro mnoho pokolenie, ze mne majících pojíti a z Evy, matky všech budúcích národuov, kteří budú chváliti tvé svaté jméno až do světa skončenie a zvláště pro Krista, syna tvého milého, který má z mého bedra vyjíti a v těle trpěti za mé proviněnie, vzhlédni, že muoj hřiech nebyl jest ze zlosti, proto tobě, otče mój,