[145v]číslo strany rukopisumatka Božie také proti tomu sobě dva zvolila, točíš Milosrdenstvie jednoho a Pokoj druhého.

„Psáno jest, ktož nemá řečníka, a já jemu jej dám. A já sem zde sám jediný a mnoho mám protivníkóv. A protož prosím za řečníky, aby mi byli dáni.“

Tehda jest řekla Maria: „Já sem sama řečnicí, avšak, aby mne nemohla ničímž vaše strana pohaněti, ty měj, které chceš řečníky.“

I řekl jest diábel: „Já sobě vuolím Spravedlnost a Pravdu, jedno ta dva.“

A když to anjelé uslyšechu, podivivše se diábelské chytrosti a lekše se, řekli jsú k řečnici: „Ó královno nebeská, ó paní anjelská! Ačkoli jsi veliké moci a velikého duostojenstvie, však jest počestné a hodné, aby také sobě zvolila některé řečníky.“ A ona, uposlúchavši rady anjelské, i řekla jest: „A já prosím, aby mi dána byla dva řečníky, točíšto Milosrdenstvie a Pokoj.“

A když se to vše stalo, tehdy všichni umlčechu. A najprvé řekl jest Astarot, že člověk jest potupen a odsúzen trojí věcí, to jest spravedlností příklada, spravedlností přikázanie a spravedlností nemoci. „A to takto chci dovésti: Najprvé spravedlností příklada takto: Poněvadž jest anjel shřešil a inhed jest odsúzen a potupen, jenž jest [146r]číslo strany rukopisuneměl osoby a tvárnosti člověčie, tehdy člověk nadto má zatracen býti a odsúzen.“

K tomu jest řečnice odpověděla: „Nenie to podobné, což diábel praví. Neb, když jest shřešil, tehdy jest inhed odsúzen, neb jest v sobě neměl nic nemocného ani co takového, jenž by jej k hřiechu připravilo. A protož v duchu tělesně jest odsúzen, v němž jest shřešil, neb nemá těla ani kostí, ale že jest ne z nemoci, ale z své dobrovolné zlosti zhřešil; jakožto všichni dobře vědie, že jest také přirozenie bylo anjelu od Boha dáno, že jest byl inhed vešken v nebesiech. Ale člověk, ač jest shřešil, ten jest to měl, jenž jest k hřiechu jej připravilo, točíšto tělo křechké a hrubé.“

I obnovil jest diábel žalobu dřevní a navrátil se jest na svá slova, jenž byl řekl: „Spravedlností přikázanie“, a řka, že jest Buoh dal přikázanie člověku, aby nejedl jablka zapověděného, a řka: „V kterúž koli hodinu jeho okusí, smrtí umře.“ Ale anjelu jest ižádného přikázanie nedal, ale anjel odsúzen, nemaje ižádného přikázanie: mnohem viece má člověk zatracen býti, jemuž jest přikázanie bylo dáno. A tak jest jistá věc, že jest tieže člověk shřešil, že jest Božie přikázanie přestúpil, nežli anjel, jenž jest nepřestúpil