Neboť přijdú na tě dnové a obklíčieť tě nepřátelé tvoji náspem a oblehnú tě a ssúžie tě na všecky strany L19,44 a na zemiť tě porazie i syny tvé, kteříť jsú v tobě. A neostavieť v tobě kamene na kameni, protože si nepoznalo času navštievenie svého. L19,45 A všed do chrámu, počal vymietati prodavače a kupce z něho L19,46 a řka jim: „Psánoť jest, že duom mój duom modlitebný jest, ale vy ste jej učinili jeskyní lotrovskú.“ L19,47 I bieše uče na každý den v chrámě. Kniežata pak kněžská a mistři i kniežata lidu hledali sú jej zabiti, L19,48 i nenalezli, co by jemu učinili, nebo vešken lid pilen bieše poslúchaje jeho.
Dvadcátá
L20,1 I stalo se jest v jeden den, když jest on učil lid v chrámě a zvěstoval královstvie božie, sešla sú se kniežata kněžská a mistři s staršími L20,2 k němu a řkúce: „Pověz nám, v které moci tyto věci činíš aneb kto jest ten, jenž jest tobě dal tu moc?“ L20,3 A odpověděv vece k nim: „Otiežiť vás i já jednoho slova. Odpovězte mi: L20,4 Křest Janóv z nebe li jest byl, čili z lidí?“ L20,5 Tehdy oni myslili v sobě řkúce, že dieme li: Z nebe, dieť nám: Pročež ste pak nevěřili jemu? L20,6 Pakli dieme: Z lidí, lid vešken ukamenujeť nás, neb jisti jsú, že jest Jan prorok byl. L20,7 I odpověděli sú, že nevieme, odkud jest byl. L20,8 A Ježíš vece jim: „Anižť já vám poviem, v které moci toto činím.“
L20,9 I poče k lidu praviti podobenstvie toto: „Člověk jeden štiepil vinnici a osadil ji vinaři a sám byl pohostinu na cestě za mnohé časy. L20,10 A v čas ovoce poslal k vinařóm služebníka, aby ovoce vinnice dali jemu. Kteřížto zmrskavše jej, pustili sú prázdna. L20,11 I přidal jest, aby druhého služebníka poslal. A oni i toho
