Summa evanjelium svatého Lukáše z kap. 15.

Kristus Pán ovci stracenou, s pilnosti hledaje, nalezl a anjele se radují nad hříšníky pokáni činicími.

Píseň, zpívá se jako: Pán Bůh vzhledl z nebe na lidské.

Ježíši Kriste, pastýři laskavý,

jenžs na svět zstoupil z nebeské slávy,

učiněns i člověk pravý,

neb jsi viděl lidského pokolení,

od nebeské slávy poblouzení,

padnouti v hřích, v zatracení.

Protožs člověka ráčil litovati,

jako ovci stracenou hledati,

na své ramena vložiti.

My jsme ovce tvé příliš zavedené,

k toběť voláme zdaleka, Pane,

přispějž nám k pomoci snažně.

Předcházeje, hledejž nás tvou milosti,

najda, odpusť hříchy, nepravosti

a obdař svou spravedlnosti.

A dejž, by církev světlem Slova tvého

hledala vždy groše ztraceného,

totiž člověka hříšného,

abychom, tim světlem jsouc spravování,

byli anjelům k obradování,

došli v nebi přebývání.

Neděle čtvrtá po svaté Trojici

Summa epištoly svatého Pavla k Řím. z kap. 8.

Církev když bude vysvobozená od porušení, Bůh jí uvede skrze Krista do věčného života.

Píseň, zpívá se jako: Král nad králi, pán nad pány. A neb: Nuže, milý tovaryši.

Bože věčný, ty církev tvou,

choť Syna tvého jedinou,

v protivenstvích postavenou

rač v kříži potěšovati,

nesnáz, bíd polehčovati,

by mohla v víře trvati,

aby měla na to zření,

že po vezdejším soužení

vezme v nebi oslavení.

Není utrpení zdejší,

neb hodnost lidská největší,

hodno tvé slávy nejvyšší.

Dejž nám Ducha prvotiny,

zvol nás sobě za své syny,

Bože Otče náš jediný.

Dejž nám tý slávy žádati

a ji pečlivě čekati,

pro ní zde s tvou církví lkáti.

A při synův tvých zjevení,

zbavě hříchův porušení,

přiveď v věčné oslavení.

Summa evanjelium svatého Lukáše z kap. 6.

Milosrdenství máme bližním skutkem prokazovati a kdo chce jiného kárati, má sám bez ouhony býti.

Píseň, zpívá se jako: Ach, můj smutku. A neb: Ej, nuž, všickni vesele. A neb: Ó, blahoslavený člověk.

Bože Otče náš jediný,

jenž jsi velmi milosrdný,

neb nechceš smrti hříšeného,

žádáš spasiti každého.

Ty nás nesoudíš, netupíš,

než hřích ochotně odpouštíš,

když to pokáni činíme,

hned tvou milost nacházíme.

Dáváš, čeho potřebujem,

ač toho nezasluhujem,

dej se v tom následovati,

jakž tvůj Syn velí dělati,

bychom milosrdní byli,

nesoudili, netupili,

vinny bližním odpouštějíc,

v potřebách jim dobře činíc.

Nejsmeť my nad místra svého

Pána Krista, Syna tvého,

protož tak nám dej činiti,

jakž on nás ráčí učiti.

Dejž, ať své vlastní svědomí

rozsuzujem dobře sami

a což v něm zlého najdeme,

to nejprv ven vyvržeme.