je bedlivě přehlédl a kde potřeba bylo, ponapravil, práce i nákladu na to se odváživ, aby skrze impresí mou na světlo vyjíti, lidem pobožným do rukou přijíti a v církvi Boží náležitě jich se (komu to Pán Bůh dá a k mysli bude) užívati mohlo. V té naději, že to Pánu Bohu líbezné a příjemné a dobrým lidem užitečné bude. K čemuž on sám svou milost a požehnání rač dáti. Amen.

Poněvadž pak tento již dotčený a dobré paměti muž, kněz Valentín, maje Ducha osvíceného a horlivého, v městech a obcech V. M. Pána Jezu Krista a slovo jeho svaté osladčoval, pronikavě kázal a svátostmi velebnými dle ustanovení a nařízení jeho náležitě posluhoval, ne neslušně ty písničky od něho, ke cti a slávě Boží a vzdělání církve jeho složené, Vašim Milostem připisuji a dedikuji. Nebo u vás, páni domažličtí, jakž sem od některých z V. M. zpraven, let dvanácte pracoval a od těch časů vždy se těch písní v též církví požívá a toho jste úmyslu býti ráčili, aby na váš vlastní náklad vydány byly. V vaší pak obci, páni žatečtí, deset let s velkou pochvalou, jakž mi se to nejednou v témž městě slyšeti dostalo, zůstával.

Protož sem té důvěrnosti k V. M., že túž práci, ač skrovnou, však pobožnou a Pánu Bohu i lidem dobrým příjemnou a milou, jak pro libost její, tak i pro autora jejího, kteréhož jste milovali a posavád v dobrém připomínati ráčíte, vděčnou mysli přijíti a mne, nestatečného a jako nejmenšího z služebníkův Kristových, laskavě sobě poručeného míti ráčíte. Pán Bůh všemohoucí račiž V. M. i všecku obec s pastýři vašími v dobrém spůsobu při svém čistém slovu chovati, ostříhati a požehnati i věčně spasiti, amen.

Datumcizojazyčný text v Menším Městě pražském u sv. Mikuláše v pondělí po památce sv. panny Kateřiny. Kteréhožto dne hvězda, praví ji býti někteří kométou, do osmnácti hodin i na zejtří do 17 bíledně spatříná byla. Léta věku posledního 1612.

Kněz Jiří Hanuš Landškrounský