ješto ti nic jiného nežádají, než aby toto město rozbořeno bylo a shladili a nás všech. A kdy sú tvoji synové a mocní pomocníci nemohli jich přemoci, tehdy sme my od nich hrubě a velmi přesaženi a obleženi, ješto pro ně bran nesmieme otevřieti. A máme li tak zemřieti v tom vězení? Nám se zdá, že jest lépe, že ty pohledáš smlúvy na Řeciech a vrátíš Helenu zase a skrze to přijdem k svému zase.“ Odpovědě král hněvivě a řka: „Nechci žádné smlúvy na Řeciech žádati, neb sú mi učinili takovú škodu velikú. A než bych jim za to připlacoval, radějie chci umřieti.“ A když Priamus žádnú věcí nechtěl se s nimi smluviti, i šikovali Achyronova syna řečeného Pelmedes k Řekóm. A ten s nimi uloži jednu zradu o Troji a řka: „Když toho znamenie uzříte, buďtež hotovi a příďte. A my vám chceme brány otevřieti.“ I ukáza jim brány a řka: „Těmi vás pustíme.“ A když Řekové přišli k bráně tak, jak jim rozkázáno jest, tu jich čekal Eneas a Achenor a Pelmides, jakožto uložili tu zradu, i pustili Řeky do města na ty z Troje a v noci a oni se byli nevystřiehli, neb sú spali v svých pokojích. I zbili muže, ženy, děti, staré, mladé, což nalezli, a domy zapalovali a spálili druhé všecky a pobrali vše, což tu nalezli, střiebro, zlato, rozličné jiné drahé věci, což se jim hodilo, a jiné spálili. A tu Menelaus vzal svú královú zase, ješto ten křik a to krve prolitie vše se pro ni stalo a ti bojové a mordové, neb je pro ni sešlo lidu bez čísla s obú stranú. A rozbořili věže a rynkmaury a město spálili na mnoho miestech. A spálili ty jisté paláce krásné a domy všecky kromě těch, ješto byly znamenány od těch proradníkóv, ti všichni ostali beze všie přiekazy, jakož jim slíbeno.
Kterak Troje zbořeno
A tak to dobré město Troje shlazeno a zbořeno, ješto bylo tak veliké, že člověk za tři dny jeho nemohl objíti okolo aneb objeti. A to z mramorového kamene byl dělán rynkmaur a byl tak vysok, že žádný samostřiel nemohl do něho dostřeliti. Okolo toho města dva velmi veliké příkopy a oba plná vody tekuté. To město bylo tak velmi okrášleno krásnými věžemi a ty věže byly tak bliz od sebe, že dobrým kamenem s jedné dolučil k druhé. A bylo VII
