sebú, aby jim neušel. L4,43 A on jim vece: Musím také i jiným městóm kázati o nebeském království.
Sextacizojazyčný text [feria post Dominica III.]text doplněný editorem
Venit Iesus in civitatem.cizojazyčný text J4,5 Toho času přijide Ježíš do města Samarie, jemuž řiekáchu Sichar, podlé krajiny, kterúž bieše oddal Jakob synu svému Jozephovi, J4,6 a tu bieše studnice Jakobova. Tehdy Ježíš vstav na cestě, sěde tak na studnici, a to bieše jako v šestú hodinu odpolodní. J4,7 I přijide žena z Samarie vážit vody, vece jí Ježíš: „Daj mi píti.“ J4,8 A v ty časy biechu učedlníci odešli ot něho do města, jiesti sobě kupujíc. J4,9 Tehdy vece jemu ta žena samaritánská: „Proč ty prosíš u mne píti, a jsa Žid, však jsem já pohanka? A Židé neobcují s pohany.“ J4,10 Odpovědě jí Ježíš a vece: „By ty věděla dar boží a kto jest ten, ješto tobě daj die mi píti, snad by ty u něho prosila, že by tobě dal živé vody.“ J4,11 Vece jemu žena: „Milý pane, ani máš, čím by navážil, a studnice jest hluboká, kde by ty vzal živú vodu? J4,12 Zdalis ty dóstojnější nežli otec náš Jakob, jenž jest nám oddal tuto studnici a on jest pil z nie, i jeho děti a jeho dobytek?“ J4,13 I odpovědě jí Ježíš i vece: „Každý, ktož pie tuto vodu, opět se jemu zechce píti, ale kto se napie vody, kterú já dávám, nebude se jemu chtieti píti na věky. J4,14 A bude v něm studnice vody, jížto skotčí do věčného života.“ J4,15 Vece k němu žena: „Pane, daj mi té vody, ať mi se po ní nebude chtieti píti, ať nebudu sem choditi vážit této vody.“ J4,16 Odpovědě jí Ježíš: „Di, zavolaj muže svého a přiď sem s ním.“ J4,17 Vece jemu žena: „Pane, já nejmám muže.“ Vece jí Ježíš: „Dobře jsi řekla, že nejmáš muže, J4,18 mělas zajisté pět mužóv, ale kteréhož jmáš nenie, to nenie tvój muž, to jsi pravdu pověděla.“ J4,19 Vece jemu žena: „Pane, což já vizi na tobě, ty jsi prorok. J4,20 Otcové naši klaněli jsú se na této hoře, a vy diete, že jest to miesto v Jerusalemě, kde se máme klaněti.“ J4,21 Vece jí Ježíš: „Ženo, věřím tomu, žeť jest již přišel čas, že ani na této hoře ani v Jerusalemě budú se modliti otci. J4,22 Vy se klaníte, ješto neviete, ale my se klaníme, čemuž vieme, neb spasenie z Židóv pocházie. J4,23 Ale příde ten čas, a již jest nenie, že praví modlitebníci klaněti se budú otci v duchu a v pravdě. Neb i otec takých hledá, by se jemu klaněli neb modlili. J4,24 Duch jest buoh, protož ti, ktož se jemu modlé, musie se jemu modliti v duchu a u pravdě.“ J4,25 I vece jemu žena: „Viem to, že jmá přijíti mesiáš, jemuž dějí Kristus, a když ten příde, ten jmá všecko vypraviti.“ J4,26 Vece jí Ježíš: „Jáť jsem ten, ješto s tebú mluvím.“ J4,27 A ihned přijidechu jeho učedlníci a diviechu se tomu, že on z ženú mluvieše, avšak nižádný nevece jemu: Což jsi jie tázal aneb což jsi s ní mluvil? J4,28 Tehdy nechavši ta žena tu vědra svého i běže do města a povědě těm lidem: J4,29 „Poďte a uzříte člověka, ještoť mi jest vypravil všecko, což jsem kdy učinila. Zda on jest Kristus?“ J4,30 Tehdy vyjidechu z města a přijidechu k němu. J4,31 Mezi tiem prosichu jeho učedlníci řkúce: „Mistře, rač jiesti.“ J4,32 A on vece jim: „Jáť mám jiesti krmi, kteréž vy neviete.“ J4,33 Tehdy oni počechu mezi sebú mluviti řkúce: „Zda jemu jest někto přinesl něco jiesti?“ J4,34 I vece jim Ježíš: „Toť jest má krmě, ať bych činil vóli toho, ktož jest poslal, abych skonal jeho potřebu. J4,35 Zajisté vy to diete, že ještě jsú čtyři měsieci, než žen bude. Hlédajte, jáť vám pravi: zdvihněte otči svoji a vizte krajiny, že se zabělují ke žni. J4,36 A ktož žně, záplatu vezme a hromazdí sobě užitek u věčném životě. A ktož seje, raduj se s tiem, ktož i žně. […]text doplněný editorem J4,38 Já jsem vám přepustil žieti to, což jste již nerobotovali, jiní jsú robotovali a vy jste se v jich robotu uvázali.“ J4,39 Tehdy mnoho lidí samaritánóv z toho města uvěřichu v něho pro svědectvie té ženy, ješto mluvieše
