obohatiti. Tehdy opět Tiberius ciesař přikáza obraz boží zlatem a drahým kamením ozdobiti a v zlatě i v drahém kameni chovati.

I vece Tiberius Voluziánovi: „Které jest jeho přikázanie?“ Odpovědě Voluzián: „Jakož sem naučen a jakož od jeho učedlníkóv slyšal sem a zvěděl sem, nic jiného, než aby každý z nás pod trojím pohřížením u vodě křest přijal a aby uvěřil, že on jest syn boží a pravý bóh, jenž kraluje na nebesiech.“

Tehdy Tiberius káza Veronice přijíti před sě, chtě, by byl naučen od nie, kterak by svatý křest přijieti měl, a řka: „Běda mně, že sem nezaslúžil viděti jeho v tomto těle!“ Tehdy naleze jednoho křesťana a po devieti měsieciech uvěřil jest Tiberius ciesař v Jezukrista, syna božieho. A kázav v křtidlnici vody naliti, i pokřtěn jest s Voluziánem ve jmě Otce i Syna i Ducha svatého. A dokonale uzdraven jest od své nemoci.

Tehdy té hodiny zdviže ruce svoji Tiberius ciesař a vece: „Děkuji tvé milosti, pane Jezukriste, spasiteli světa, neb jakožto mi jest zvěstováno o tvých ctnostech, tak sem všecko skrzě osobu tvého obrazu právě poznal. I měl sem žádost vešken svět projíti, abych tě uzřel, ale nebyl sem dóstojen. Protož chválím tě, pane Jezukriste, najvyšší stvořiteli i spasiteli mój, jenž si mě, nedóstojného sluhu tvého, ráčil neodlúčiti tvé svaté milosti. A že s’ mi ráčil obraz své svaté tváři okázati a uzdravil si mě z těžké nemoci těla mého, když sem uvěřil, že ty jsi král všech věkóv i spasitel všeho světa. A obnovil si srdce mé a očistil si ote všie bolesti i ote všie nemoci těla mého, ty, požehnaný na věky, amen!“

Kapitola sedmá o súzení Tiberiově, aby Kristus jakožto bóh byl následován po všem světě, a o smrti Tiberia.

Potom Tiberius ciesař, když bieše všecky věci o Kristovi zvěděl, zjevi starostám i súdcem svým, všem Římenínóm řka, že by přieliš dobře bylo, když by Krista svým usúzením i svým ustanovením potvrdili, aby po všem světě jako pravý bóh následován byl. Tehdy ti súdce pohrzěchu řečí ciesařovú, protože jim prvé zjeveno nebylo. Neb právo staré tak bieše potvrzeno, aby v Římě