K tomu žena ta odpovědě a zapře, že „nemám té věci“, kterážto pravena byla jest o nie, točíž toho obrazu.

Tehdy Voluzián mně, by byl posmieván, však pilně poče ptáti. A jako v smiechu káza ji přinutiti, aby jemu obraz ukázala. A kakžkoli žena nerada, a zamúcena i připuzena jsúc, jenž bieše nábožna bohu svému, zjevi jim a pronesla jest tajemstvie i obraz velikého jednatele a spasitele svého. Tehdy Voluzián posla s ní množstvie rytieřóv svých. A šedše, i nalezechu ten obraz skrytý v jejie domu v pokojíku, kdežto bydléše žena, v hlavách nebo v záhlaví neb tu, kdež hlavu svú pokládáše, schovaný. Tehdy ona přinese ten obraz před Voluziána v osobě pána našeho Jezukrista.

A když uzře Voluzián obraz pána Ježíše, ihned zatřásl sě a ztrnul, a pad na svá kolena, modléše sě jemu a řka: „Blahoslaveni sú, kteříž sú tě chodiec viděli a věřili v tě, pane Jezukriste!“ Tehdy Voluzián vece Pilátovi i všemu lidu jeruzalemskému: „Zajisté pravím vám, že zlú hodinu vezmete a otplatu ot našeho pána ciesaře, protože ste uzdravitele a spasitele všeho světa Ježíše na smrt odsúdili a ukřižovali, jenž jest nemocné uzdravoval a mrtvé křiesil.“

Kapitola šestá, kterak Voluzián, pojem Veroniku s obrazem Kristovým a Piláta jatého, vrátil se do Říma a tu jest uzdraven ciesař.

A ty věci skonav a zpósobiv, sebral jest oděncóv zástupy a s hlukem rytieřóv, a vzem Piláta a tu ženu s obrazem s sebú, i vstúpi opět na lodí; kterážto i Bazilia slove. A ta žena s obrazem Jezukristovým byla jest na lodí, aby plula s nimi do města římského. A po devieti měsieciech přijeli sú do Říma s Pilátem a s jeho rytieři.

Tehdy v túž hodinu zvěstovachu Tiberiovi ciesaři příjezdu Voluziána. A všed Voluzián, vstúpil jest před ciesaře Tiberia, i pokloni se jemu i vyrozpravi jemu všecky věci pořád, které sú sě o Kristovi v Jeruzalemě dály. A kterak jest pro nečasie moře nemohl sě dlúho vrátiti. I vece Tiberius: „Proč si pak nezahubil Piláta?“ Odpovědě Voluzián a řka: „Šlechetnosti vašie bál sem sě rozhněvati a toho učiniti, avšak přivedl