[32r]číslo strany rukopisua vždy ostříhá, jakož mluví jeden věrný řka: Spatřoval sem Pána vždycky, neb jest mi po pravici, abych se nepohnul. Věříme i tomu, že jako dobrá hospodyně sejr otírá, tak nás otírá a opláká křtem svatým z špíny přirozeného hříchu, jenž se potí z nás skrze žádosti zlé.

Slušíť[ag]Slušíť] luſſit i to věděti, aby pak najlepší sejr byl a nejscelivější neb nejzalitější vínem zkazilý, že chuti žádné ani pužitečné, sytosti dostatečné nemá bez chleba a nápoje, tak i my, lidé, buďto kající, neb nevinní, leč přijmeme[ah]přijmeme] przigme k sobě živý chléb a nápoj, totiž Krista, skrze víru du[32v]číslo strany rukopisuchovnie u velebné svátosti oltářní, nemůžem v život Pána spasitele vtěleni bejti a snědeni v unom rozumu, jenž praví: Kto jí mé tělo a pije mou krev, má věčný život a ve mně přebývá a já v něm. I toho jest zřejmo, že protivníci, jenž nepřijímají nápoje, by nejlepší byli, sou přesedavý pokrm Buohu, Pikharti pak sú, by nejlepší byli, jako sejr bez chleba a bez nápoje nejedlý.

Nemohuť[ai]Nemohuť] Emohutt se učiniti neslyše i toho rozprávění těch sýrův, jenž svým nám příkladem rozprávějí. Jako sejr dobrý lidé jedí a zlý svině [33r]číslo strany rukopisua psi, tak že žádný snědení neujde, zlý ani dobrý člověk, zlý od ďábla a dobrý od Buoha. A toť míní ten sejr, jenž v osobě Jobově v svrchu předevzatém textu rozpráví řka: Budu li nemilostivý, běda mně jest, pak li spravedlivý budu, nepozvedu hlavy, nasycen sa trápení. Avšak ačkoli obojí snědeni bývají, ale od ďábla snáz než od Pána stvořitele, jakož lidé tuze žvou a víc sejr, než jej snědí, ale svině jedinou kousna, až hned pohltí oblo, tak čert své oblo vidí se požérati. Ti totiž, kteříž v štěstí a v rozkošech tohoto světa, lehce umírají. [33v]číslo strany rukopisuAle kteří sou dobří a hodní oust buožích, v mnohém trápení živi souc, s velikou nesnází sou umírali i umírají v ouzkostech, v lkání, v mučedlnictvu jako sejr mezi břitkými zuby. Majíc pak i nad toto zlé, že onino zlí v ďábla mrtvého, ale tito se vtělují v Buoha živého, stvořitele svého, jakož jest, ač týž. Ale poctivému sejru snědenému býti od lidí věčných než od hovad povětrných. Toto nám z hlasu těch sýruov mluvících v osobě Jobově slyšíce, slušíť nám pomysliti, jací sme sýrové, sceliví li či zkazilí. Jsme li sceliví, slušíť nám se zkažení vystří[34r]číslo strany rukopisuhati