[136v]číslo strany rukopisurouchem zodívaných, jak sou beze všeho nedostatku, v plném dostatku, přívalu slz, zimy, vedra, neštěstí, necti, hladu, žízni, špíny, odrání i ni smrti se bojíce navěky.

Již[el]Již] Iz pak ke všem sumou na příklad daným rouchem království božího nám, lidem zemským, živým, umučením Pána spasitele oddělané barví se přijímaním jeho drahé ne bez těla krve posvěcené v víně. Upereť, praví Jakub, Judas u víně roucho své a [137r]číslo strany rukopisuv krvi hroznové plášť svůj. Tiť, praví Zevení, v království božího bílém rouše sou, jenž sou zbarvili je ve krvi beránkově, to je pro vylitou krev boží pivše a propitou, bylo li je toho potřebí, svou mučedlnictvem vylévavši. A tak sou drahou sukni, totiž časný život, za meč smrti prodali. Odměřujeť se pak to království boží nám na míru víry naší svrchu psanou boží spravedl[137v]číslo strany rukopisuností, udíráť se nám oderčením světa, totiž když pro nabytí nebeského království před křtem z satanilého světa i skutkův jeho. Tímť se ho nám s naší potřebú díl udírá. Poněvažd se jemu, jenž nic nemůž trpěti ani se dráti, naše utrpení přičítá řkoucím čtením: Království boží na síle až dosavad a násilníci lapají je. To jest, ne ti, jenž jemu násilé činí, než ti, jenž samým sobě činí násilé, tím ho sobě [138r]číslo strany rukopisuodírají. Ale násilímť[em]násilímť] naſilniiť pak jemu činěným se déře příkladem Kajfáše, jenž jest, násilé čině království nebeskému, ztrháním roucha na sobě dokázal, že jest sobě tím roucho království božího i zemského zedral, tak aby se po smrti neměl več víc obléci, zapomenuv na Johelovu radu, ješto v tom rozumu všem radí tak sobě deroucím roucho království božího řka: Rozedřete srdce vaše, a ne roucha vaše. Toť tolik [138v]číslo strany rukopisuzní, jako by řekl, že oddieraní srdce od světa jest sobě království božího udierati a[en]a] s roucho celé pak neodedřené odeřčením srdce od světa míti, že jest sobě roucho království božího zsápati. Hřešiti pak jest je samému sobě hanebně mazati příkladem oněch, o nichž jest vyrčeno v žalmu: Odiní buďte jako dvénásobním rouchem pohaněním svým; proti písmu řkoucímu: Budiž roucho tvé skvoucí; totiž nevinnností. Kteráž[139r]číslo strany rukopisuto nevinnost jest bílému rouchu v Zevení přirovnaná, kdežto dí: Bílé roucho souť ospravedlnění svatých. Od nebeského pak království milování a upokojení utrhnouti a k zemským je věcem přispojiti jest z něho zloupenu býti, totiž raněním pekelným příkladem onoho stupujícího z Jeruzaléma pokojně nebe znamenajícího. Od hříšníkův se pak oddělovati i od jich obcování jest sobě to nebeského království roucho vy[139v]číslo strany rukopisumrskati