přimíše[123r]číslo strany rukopisuné, kterýmžto rouchem sou se jich králové pro vzácnost obdarovali. Činí mila i vonna jako ona vonná sukně Jákoba otci Izákovi mila a vonna[dr]vonna] wona učinila. Činí též království odiva, jako v se oblečenou Judith roucho zšperkované odivnu učinilo v očích Olofernových. Máť v sobě i veselé ku podobenství roucha téjž Judith, vdovy, o níž jest psáno, že jest se oblékla v roucho outěchy a veselé ku potěšení synův israhelských. Činíť i syta rozkošně a stkvostně po[123v]číslo strany rukopisudlé povahy svadebního roucha[ds]roucha] raucho, jenž v se obláčené přivodí na svadbu všech sytostí a chutí hojnú ze Čtení zapsanou. Činíť to též království nebeské i chvalitebna podlé povahy roucha chvalitebnost v sobě majícího podlé proroctví řkoucího: Dal mu Pán Bůh za ducha truchlosti plášť chvály. Máť v sobě království nebeské i záplatu, jináč službu hojnú ku podobenství roucha, totiž sukeň, jimiž králové služebným sloužícím [124r]číslo strany rukopisusobě hrdlem i statkem obyčejně platívají. Činíť tudíž i králi podobně podlé povahy roucha, o němž je v Isaiášovi psáno: Řekla obec k oděnému: Budiž naším králem. A onoho anjela v Danielovi a též v Zevení stkvoucí roucho učinilo podobna k Synu člověka, totiž Kristu, králi nebeskému. Máť v sobě království nebeské i neduhův uléčení jako podolek dotknutý od ženy krvotnie i od jiných ve čtení sva[124v]číslo strany rukopisutého Marka z dotýkaní téhož podolka uzdravovaných. Máť v sobě i život a neboližto vzkříšení ku podobenství povahy oněch sukní, jichž jest Tabita za nadělání chudým zase vzkříšena k životu. Jako roucho sváteční v kanonice svatého Jakuba povyšuje vzhůru na vysoké[dt]vysoké] wysokem a poctivé místo a od díla světí, tak království nebeské povyšuje zhůru z robotného světa příkladem oné šperkovné nevěsty boží v kantikách, kterážto toužebně [125r]číslo strany rukopisupotraceného chotě hledala až do utrápeného upracování v zdejším oudolí, zloupena z pláště časných věcí. Zase pak nalezením Boha svého hned jest odína slavně, vzhůru až podnes jako kadidlný sloup vstupuje z pouště pracovitého světa do odpočinutí, z něhož jí probuditi nedá, dokužd sama chce. A Pán Kristus, jenž jest svú[16]„svú“ písařem opsáno omylem dvakrát sukni svláčil k mytí noh učedlníkům, k umrskání a k ukřižování, tímť jest