v[112r]číslo strany rukopisušech modliteb v jediné ledva někdy maličko pozdvihnú se ku Pánu Bohu. Ale že sú mniši byli vyhnáni z klášterův a opět sú zase přijati, toť se rozumí, že pokrytství mnišské[df]mnišské] mnizſké, kteréž se k lidskýma očima působí, dávno bylo od modlitebníkův zavrženo, ale nyní opět jest přijato a pojí se v jedno proti onomu písmu, jenž dí: Když se modlíte, nemodlte se na úhlech rynkův [112v]číslo strany rukopisua ulic etc.cizojazyčný text Nedokonalí a nedostavení klášterové nedokonalé modlitby a mše vyznamenají, totiž že nedoříkají dobře, ale zpletú a od mše odcházejí, leckdys než bude kříž na konci požehnání dán, jakož i kříž jest na klášteřích na znamení dokonání.

Křížové pak na kostelích aneb na klášteřích vyznamenávají, že nic jiného neumíme kázati, jediné Krista ukřižova[113r]číslo strany rukopisuného, jenž jest svrchovaná moudrost jako kříž svrchu na střeše. Na klášteřích pak že sou křížové, to znamená, že všecky naše vroucí modlitby požehnáním kříže svatého zavíráme a že se ve jméno ukřižovaného modlíme.

Zdi sú celé okolo všeho města, krom od řeky nic, tak má Praha trpělivost. Ano i zdi, dokudž k nim z děl netepou, dotud sú celé a pevné, [113v]číslo strany rukopisua když tepou, tedy se zboří, tak i my, dokudž nám žádný nic neuškodí, dotud sme trpěliví a zdáme se silní, že bychom všecko pro pravdu boží strpěli. A když by se málo kto poopřel, uzříš a myť s hněvy, s děly na plac a se zbrojí, tožť trpělivost kdes. A jako když města dobývají, najprv hledí trpělivost v Pražanech zkaziti rozkoší věda, že jakož když zkazí zdi, jisti [114r]číslo strany rukopisusou nepřátelé vším městem svrchu praveným. A protož dokudž najdél mohou zběhnouce se, dotud zdí brání. Braňmež tedy i my a utecme se k trpělivosti ve všelikém pokušení a nedávajme jí sobě ďáblům zkaziti. A že pak lidem nedopouští se přes zdi choditi, ale skrze bránu pro vyplnění cla, tak i my jinou cestou k sobě kráčeti nedopouštíme, to jest, aby [114v]číslo strany rukopisunás měl kto uraziti, upšiti, slovem dotknouti, leč s oužitkem cla vyplnění, totiž o kterýchž se nětco nadějem vzíti, od těch i trpíme, ale od jiných nic, aniž se těm chudým dáme po sobě voziti řkouc: „Což nás sobě koupil, že nás tepeš?“ Než i od řeky zlořečenství sme trpěliví, dokud nám do domův netekou, leč lajem a nemstíme se vědouc, že ač nepřeschne, ale brzo