[108r]číslo strany rukopisuNaděje hříšných zahyne. Neb když v stavení hospodář nebývá, by pak i podruh bydlil, tak kdež v naději totiž lásky není, ten Hrad padne jako dům bez střechy. Nebo jako král hospodář jest vyšší[cz]vyšší] vyzſſii než Hrad, tak láska vyšší[da]vyšší] vyzſſii jest než naděje. A protož hradu naděje, ale láska Vyšehradu se přirovnává, vzlášť u vysokosti času že by první, totiž Bůh prvé, než víra ani naděje, jenž [108v]číslo strany rukopisusú lidé. A jako Malá Strana jest blíž od hradu a Hradčany najblíž, tak protivníci bližší sú od té naděje a najblíž vysoce urození, totiž že i se zlými skutky nadějí se spasení.

Jakoví kostelové, taková v Pražanech opatrnost, totiž umění a moudrost. Neb jakož sou krásní kostelové, tak krásná učení mají a kázaní pravdy zákona opatrnost v městě tomto. Ale nětco zbořených jest, toť jest, že proto někdeří sú také, [109r]číslo strany rukopisuješto pravdu boží, kakamerdytové s obou stran, lecos leckams věříc a pochlebujíc hříšníkům po mnišsku[db]mnišsku] mnizſſku z prebend. Ale koleje, školy vždy cele stojí, rathouzové, šatlavy, pranéř, šibenice též, a vždy se šlechtí vcele, tak pohanská umění a spravedlnosti vždy trvají v Pražanech: v soudích, v popravách, v ortelích, v oklamáních, v trzích, lichvách. A vždy se vymlu[109v]číslo strany rukopisuví, že tak naše práva spravedlnost ukazují a že tak má býti proti onomu písmu: Nebývaj praj spravedlivý příliš.

A jako rathúz zevnitř krásný a na věži se[dc]se] so trubači ohlašují, vnitř pak šatlava, katovna, skřipec, tak naše spravedlnosti zevnitř příjemné k oku s ohlašováním[dd]ohlašováním] ohlaſſowanii vysokým proti onomu písmu: Hleďte, abyšte své spravedlnosti nečinili před lidmi. A opět: Nechtějte v trú[110r]číslo strany rukopisubu trúbiti před sebou. Však proto bez přinucení, násilé aneb bez mušení a ukrutnosti nejsú. Pokání pak slavné v tomto světě a zjevné[de]zjevné] zgewnie proti zatracení jest tak lehké jako u pranéře šilink, hanba obvolání, cajch uši, ruce, oči nesú kleštěmi proti zevnitřní šibenici, jenž celé hrdlo odjímá. Ktož se tedy stydí zde káti a odkládá na budoucí očistec, ten jest roven [110v]číslo strany rukopisutomu, jenž by stydě se u pranéře káti a trestánu býti, volil radějí za městem šibenicí, kolem trestán býti. Kajmež se tedy radějí zde.

Kterací klášterové, takové modlitby v Pražanech, totiž že počnouc se modliti, i nedokonáváme, aneb dostavějíc vzhůru k Bohu modlitbu, potom ji hříchy zboříme a netbalostmi podlé onoho písma: Jeden se modlí a druhý zlořečí, jeden vz[111r]číslo strany rukopisudělává